*1899 – †1976
Zdeňka Kvízová se narodila v Poděbradech, odkud odešla do Kladna-Rozdělova. Vdala se (Kuhnová) a věnovala se psaní obsáhlých společenských a milostných románů, které od roku 1926 vydávala vlastním nákladem pod označením „Nakladatelství Zdeňky Kvízové-Poděbradské“ a s ilustracemi A. M. Marka a Aloise Všetečky (Bědy lidstva: obraz ze života (1926), Ironie světa: obraz ze světové války r. 1916-1918 (1927), Je láska v manželství? Obraz ze života (1927), Umělci života aneb Žena přelud (1. díl 1928). V románech líčí osudy žen, které touží po velké lásce, ale cítí se uvězněny a nepochopeny v manželském svazku. V díle Umělci života aneb Žena přelud Kvízová podala portrét fatální ženy, doprovázený fotografickými výjevy. Druhý díl, který měl následovat po autorčině avizovaném návratu ze studijní cesty po Evropě, se však již neuskutečnil. Od roku 1930 žila Zdeňka Kvízová se svým druhým manželem (Cekrová) v Semilech, odkud byla soudně vypovězena za knihu Jménem zákona (Praha 1934). Poté se odstěhovala do Prahy, kde zemřela pod jménem Čekalová. Romány, které vydávala vlastním nákladem v Praze (Ve spárech sadismu, 1930; Cos učinil, popři!) čerpaly z velkoměstského prostředí spjatého s neřestí a zločinem a měly podle autorky tepat lživou morálku úpadkové společnosti. (LK)