*1965
Odmalička platil za štírkovitého fotbalového útočníka. V dresu Bohemia Poděbrady svou menší postavou a driblinkem, v němž se vyžíval, motal nohy obráncům všech věkových kategorií. Měl všestranný sportovní talent a na školních závodech vynikal například i jako sprinter. Dnes platí za nadprůměrného golfistu. Ještě na poděbradském gymnáziu dlouho uvažoval o studiu žurnalistiky, nakonec ale v posledním ročníku podal přihlášku na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Do praxe se dostal krátce před listopadem 1989 a chtěl se nějak angažovat v českém sportovním prostředí. Fotbal se tehdy rychle profesionalizoval a on si naše parketu v různých funkcionářských pozicích, většinou manažerského typu. Prošel pražskými kluby Bohemians a Sparta, v prvním z nich dokonce několik zápasů odkoučoval z trenérské lavičky, ale sám říká, že hned poznal, co mu sedí víc. Léta úzce spolupracoval s nejúspěšnějším fotbalovým agentem Pavlem Paskou. Později se osamostatnil a začal se sám věnovat práci hráčského agenta. V roce 2006 založil firmu International Football Marketing & Management s prestižním sídlem na Hradčanech na Loretánském náměstí a postupně agenturu dostal do mezinárodního povědomí. Je jeden z nejzkušenějších českých fotbalových agentů, zastupuje i několik zahraničních fotbalistů Zařídil odchody mnoha českých reprezentantů do zahraničí, včetně člena bronzového týmu z Eura 2004 Tomáše Ujfalušiho. Lacina se však zdaleka neomezuje pouze na českou klientelu. Řídil například příchod italských mistrů světa Zaccarda a Barzagliho (celkem za 20,8 milionů eur) do Wolfsburgu. Realizoval i přestupy Nizozemce Heitingy do Evertonu či Eboueho z Arsenalu do Galatasaray. Dosavadním vrcholem Lacinovy kariéry byl v lednu 2015 přestup bývalého sparťana Bonyho Wilfrieda z velšské Swansea do jednoho z nejlepších klubů Manchesteru City za 32,3 milionu eur. Dlouhodobě se drží v top 30 nejvlivnějších osob domácího fotbalu. Dalibor se věnoval či věnuje i jinému podnikání, například v realitách. Netají se svou zálibou v luxusu a jistou okázalost (třeba klec s papouškem ve velkoryse vybavené kanceláři) připisuje i nutnosti přizpůsobit se zvyklostem své profese. Nejen mezi jinými lidmi z fotbalového světa, ale i jinak vyniká tím, že zná paměti některá díla antických básníků, když vezme do ruky knihu, často volí „těžké čtení“, jaké by jen tak někdo nezvládl. Domluví se zhruba sedmi jazyky, takže v nich i čte. A tak jak poznal hodnotu peněz, tvrdí, že jedna věc je určitě cennější: čas. Na Poděbrady mu ho už tolik nezbývá, spíš na ně v dobrém vzpomíná na častých cestách po světě. (JK)