*1876 – †1944
Během první republiky zažívalo poděbradské amatérské divadlo svůj zlatý věk. Spolek, který vznikl v roce 1861, měl své vlastní Jiříkovo divadlo, těšil se hojné návštěvnosti a zpravidla sem jezdívaly tehdejší hvězdy pražských divadel na hostování s ochotníky. Ochotníci hráli často a s láskou. Mezi významné ochotníky této doby patřil například poděbradský puškař z Fügnerovy ulice František Lesák, který se narodil ve Vysokém Chlumci u Sedlčan jako nejstarší ze sedmi sourozenců. V Poděbradech našel své štěstí po boku Růženy Drábkové, dcery kolářského mistra. Na jevišti poprvé stanul v červnu roku 1901 v roli ševce v jednoaktovce „On je hluchý“, bylo mu tehdy 24 let a měl krátce před svatbou. Své 100. vystoupení oslavil už v roce 1910 v představení „Tažní ptáci“, ve kterém hrál roli divadelního ředitele Kostečky. O sedm let později již oslavil své 200. vystoupení v podvakrát vyprodané hře „Jedenácté přikázání“. Jeho pečlivé zápisky o každém divadelním vystoupení se nakonec zastaví až v roce 1941 u neuvěřitelného čísla 622. Bylo mu 64 let. Řadil se mezi tak zvané charakterní herce a během svého působení u divadla si zahrál například s Marií Hübnerovou, Eduardem Kohoutem a Leopoldou Dostalovou. Často také hostoval u profesionálních kočovných divadelních společností, např. Sedláčka, Zöllnerova, Blažkova, Jičínského, Burdova, Lachmana a mnoha dalších. Spolupracoval se spolkem Studující Poděbradska, nymburským divadelním spolkem Hálek a kutnohorským Tylem. V roce 1925 byl pozván do městského divadla v Plzni, aby si zahrál ve „Strakonickém dudáku“ roli Kalafuny. Několikrát si vyzkoušel i režii a ve 20. letech a počátkem 30. let zastával funkci místopředsedy spolku a například komunikoval s architektem Jindřichem Freiwaldem o podobě nového Jiříkova divadla, které přestávalo kapacitně stačit. Předsedou byl v té době režisér Jan Rada, kolem kterého se v meziválečném období rozhořely mnohaleté vášnivé spory, jež vygradovaly až k rozdělení spolku na dvě samostatné jednotky; Jiří a nově založený spolek Tyl. V té době i Lesák na svoji funkci rezignoval a v novém „Tylu“ oslavil na poděbradské Záložně své 550. vystoupení ve hře Václava Štěcha „Třetí zvonění“ v postavě Sadílka a z této inscenace je i Lesákova úvodní fotografie. S manželkou Růženou měl čtyři děti, Julii Johannu, Růženu, která zemřela v deseti letech na zánět mozkových blan, Františka Jana a Marii Justýnu. Všechny si postupně vyzkoušely jeviště v menších dětských rolích. Po představení „Noc na Karlštejně“ v březnu roku 1940 si František Lesák zapsal do svých zápisků krátkou poznámku: „Pravděpodobně budu se as s drahým mým divadlem muset rozloučiti neb paměť již velmi ochabla.“ O dva měsíce později byl po prohlídce jeho závodu zatčen gestapem, obchod s dílnou uzavřen a na dva měsíce uvězněn v Kolíně. Ještě dnes lze v bazarech nalézt pušky a zbraně se značkou Fr. Lesák. Jeden z jeho zaměstnanců ve svých pamětech vzpomíná na svého šéfa jako na konzervativce, který preferoval ruční výrobu, vše se dělalo „po staru“ a bez strojů. Vždy vše provedeno kvalitně a důkladně. (KV)