*1958
Rodačka ze Dvora Králové nad Labem. Tady také po ukončení základní školní docházky studovala na gymnáziu. To tehdy mělo ve svém názvu významného slovenského literáta Pavla Országa Hviezdoslava, protože město mělo družbu s Dolným Kubínem. V průčelí hlavního schodiště byla umístěna Hviezdoslavova busta. Zdejším koloritem bylo, že všichni studenti si při svém příchodu (samozřejmě přes přísný zákaz) sáhli pro štěstí na spisovatelův nos. Ten byl pak už za ta léta patřičně vyleštěn. Helena měla výhodu, že základní škola i gymnázium byly tehdy v jedné budově, takže pouze vyměnila první poschodí za druhé. Přechod z jedné školy na druhou byl tedy docela v pohodě. Velké štěstí pro ni také bylo, že navštěvovala ještě poslední třídu na humanitní větvi, takže maturita z matematiky nehrozila. Nevýhodou ovšem bylo, že na gymnáziu učil její otec Jan Lipavský (deskriptivní geometrii, technické kreslení, matematiku, výtvarnou výchovu, francouzštinu a latinu), takže zprávy o chování i prospěchu měl od svých kolegů hned z první ruky. To jí trochu omezovalo veselý život studentský. Krásným příkladem byly hodiny latiny, kterou v její třídě měl právě otec. Jan Lipavský byl k žákům benevolentní, věděl, že latinu v budoucnu příliš potřebovat nebudou. Jeho dcera byla tehdy asi jediná, která se na hodiny poctivě připravovala, aby neudělala ostudu ani jemu ani sobě. V roce 1977 složila úspěšně maturitní zkoušku. Při výběru školy se rozhodovala mezi studiem historie a lesnickou fakultou. Proto i ta maturita z biologie jako volitelného maturitního předmětu. Nejprve úspěšně proběhly zkoušky na filozofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, obor historie, archivnictví a tak bylo rozhodnuto. Díky měnícím se jménům v názvu brněnské univerzity absolvovala v podstatě školu, která dnes už neexistuje. Obor archivnictví v Brně měl tehdy díky paní docentce Duškové, dr. Vašků a dr. Janákovi velmi uznávané i mezinárodní renomé. Helena Lipavská zde ukončila studia v roce 1981 a v roce 1982 na své alma mater po složení stáních zkoušek získala i titul doktorky filozofie. Mezitím už 14. září 1981 nastoupila do svého prvního a zároveň posledního zaměstnání – do Polabského muzea v Poděbradech. O muzeum v Poděbradech tak trochu zavadila i při své povinné archivní praxi během studia v roce 1980. Pořádala tehdy část knihovny Okresního archivu v Trutnově na pobočce v Babí. A rukama ji prošla i brožura Adresář muzeí a galerií, kde ji zaujal právě popis muzea v Poděbradech s jeho rozsáhlým a velmi zajímavým archivem. A byl jí blízký i zakladatel muzea lékárník Jan Hellich, neboť i její dědeček měl ve Dvoře Králové svou lékárnu. A tehdy si řekla, že by nebylo špatné právě v tomhle archivu pracovat. A dodnes si tyto okamžiky takto přesně vždy vybaví. Plánovala svůj pracovní pobyt v Poděbradech tak maximálně na tři roky a pak návrat do Podkrkonoší a nakonec jsou z toho zatím více než čtyři desítky let práce v Polabském muzeu. Práce rozmanité po všech stránkách. Zpracování části knižních fondů muzea, vedení kronikářské agendy, práce na nových expozicích v muzeu v Městci Králové, v Poděbradech i v Památníku krále Jiřího, na výstavách a samozřejmě péče o rozsáhlý muzejní archiv. V roce 1996 byla pověřena vedením Polabského muzea a ještě téhož roku se téměř proti své vůli a po důkladném přesvědčování ze strany kolegů zúčastnila konkurzu na obsazení místa ředitelky a od roku 1996 do roku 2000 byla oficiálně i ředitelkou. V roce 1998 odešla na mateřskou dovolenou. Prodloužila si ji na čtyři roky, a proto podala nadřízeným orgánům rezignaci na post ředitelky i na místo archivářky. Potěšilo ji rozhodnutí tehdejších vedoucích, že na místo archivářky se bude moci vrátit i po skončení mateřské dovolené v roce 2001. Helena Lipavská publikovala mnoho zejména regionálních článků a díky poskytování badatelských služeb, vyhledávání materiálů je pak v rámci poděkování uvedena v celé řadě regionální i celorepublikové literatury, v bakalářských a diplomových pracích. Velmi emotivním zážitkem pro ni bylo, že mohla jako zastupující ředitelka v srpnu 1996 vystoupit společně s tehdejším rektorem UK profesorem Karlem Malým a starostou Poděbrad docentem Vladislavem Malátem na slavnostním znovu odhalení restaurovaného pomníku krále Jiřího. Helena Lipavská dosud působí v Polabském muzeu, zároveň se ale již těší na zasloužený odpočinek ve svém rodném Dvoře Králové nad Labem, kam by se ráda opět přestěhovala. (HŠ)