*1963
Hrdý Poděbraďák a jak sám zdůrazňuje Žižkovák a celoživotní bavič. Vyrůstal s rodiči a sestrou Janou v domě v Revoluční ulici. Otec František byl řidič z povolání, který jezdil pro místní mlékárny a později pro ČSAD. Miloval fotbal a dělal brankáře v místním fotbalovém klubu. Maminka Jana pokračovala v rodinné tradici a stejně jako její matka a babička pracovala jako zdravotní sestra v poděbradských lázních. Karel vystudoval poděbradské gymnázium. Měl ambici stát se architektem, tam ho však opakovaně nepřijali. Hlavním problémem byly politické důvody. Dědeček Karla byl významným podnikatelem, který provozoval jedno z největších povoznictví ve Středočeském kraji. Podílel se na stavbě poděbradských vysílačů, když z Jižních Čech šest let převážel hotové komponenty stožárů. Nakonec Karel vystudoval ČVUT, obor pozemní stavitelství se zaměřením na architekturu. Vedle toho ho přitahovala umělecká dráha, tak paralelně studoval na pražské konzervatoři mluvené slovo. V Poděbradech zažil veselé dětství a mládí. Hrál hokej za místní klub až do dorosteneckých let. Během studia na gymnáziu založil gymnaziální klub, který našel útočiště v malém sále na zámku. Tam začaly první akce jako studentské diskotéky, filmové večery, přednášky. Později se k němu připojila nynější novinářka Petra Procházková (rozená Švábová) a akce organizovali společně. V rámci klubu odehrál v roce 1980 svou první diskotéku. Napůjčoval si od spolužáků vinylové desky, vybral rodičům soukromý archiv a hrál. V rámci klubu se také dal dohromady s tehdejším správcem divadla Jirkou Folprechtem, který se staral o techniku. Vedle toho dělal diskžokeje v tehdy oblíbeném vysokoškolském klubu Netopýr. Od roku 1981 už na pravidelné bázi přesídlil do Bílé růže, kde založil tradice diskoték. Později se přesunul na Záložnu a v roce 1983 nastoupil k Východočeské umělecké agentuře a začal pracovat jako konferenciér ve Východočeském kraji. Ještě, než se dostal na vysokou školu, dva roky pracoval jako kreslič v Krajském projektovém ústavu Praha. Tady pracoval třeba na nové scéně Národního divadla, jindy zase to byly výdechy ze Strahovského tunelu. Studium na ČVUT ukončil v roce 1988 a vystudovanému oboru se nikdy nevěnoval. Po revoluci v roce 1990 otevřel na náměstí v Savoyi diskotéku Xanadu, která pod heslem ‚PRO VÁS, O VÁS, DO VÁS‘ nepřetržitě fungovala až do roku 2017. Během absence divadla ve městě zde pořádal klubové akce, díky dřívější práci ve Východočeské agentuře přilákal řadu předních umělců – Karel Gott, Vašo Patejdl, Jakub Smolík, Miro Žbirka, Michal David a další. Několik let spolupracoval s legendárním pořadem Českého rozhlasu Noční proud. V době, kdy se ještě v Poděbradech pořádal rozhlasový festival Prix Bohemia Radio, realizoval s Martinem Hrdinkou a Milošem Skalkou z diskotéky v Savoyi živé noční rozhlasové přenosy. Od roku 1995 spolupracoval se stanicí Evropa 2. Později spoluzaložil a pracoval pro rádia Delta a Jizera v Mladé Boleslavi. Měl na starosti program obou nově vzniklých stanic. Snem bylo přivést rádio také do Poděbrad. V roce 1998 tak stál u zrodu poděbradského rádia Styl, kde zastával funkci programového ředitele. Od roku 1995 působil jako prezident nově vzniklé České asociace pétanque klubů. Funkci zastával sedm let. Poděbradský pétanque klub byl současně s tím pražským mezi prvními zaregistrovanými kluby v České republice. Za asociaci se účastnil 6 mistroství světa. V Bruselu v roce 1995 poprvé nastoupila česká reprezentace, kterou tvořil kompletní poděbradský tým jako mistr ČR. V té době se stal pétanque oblíbenou součástí poděbradského parku a opakovaně se zde konalo Mistroství ČR. Založil hudební trio Xanadu. Spolu se zpěvačkami Petrou a Míšou vydali 4 diskotéková alba. Ty produkoval mezinárodně ostřílený producent Stano Šimor nebo Jan Nedvěd ml. Od roku 2008 byl provozovatelem koupaliště Jezero, kde kromě sportovního vyžití také dbal na pravidelný kulturní program. A protože od dětství miloval lodě, v dospělosti si splnil sen. Od roku 2005 provozuje v Poděbradech lodní školu pro budoucí kapitány a od roku 2020 pluje v Poděbradech jeho výletní lodí Kapitán Korkorán, jejíž název je inspirován legendárním filmem s Vlastou Burianem. Dnes žije v městské části Kluk společně s manželkou Valentinou. Díky synovi Lukášovi je dědečkem vnoučat Matyáše, Jakuba a Jonáše. (MP)