*1296 – †1346
V Evropě byl podle situace známý jako český král Johann von Böhmen, Johann von Luxemburg nebo také Johannes der Blinde (slepý). Byl synem římského krále Jindřicha VII. a dětství prožil na francouzském královském dvoře. České panstvo nebylo spokojené s vládou Jindřicha Korutanského a domnívali se, že syn římského krále zajistí v zemi stabilitu, když si vezme za manželku poslední Přemyslovnu Elišku. V roce 1311 došlo ke korunovaci mladičkého krále i jeho o 4 roky starší manželky. Jan Lucemburský se nedokázal sžít českým prostředím. Postupně ztrácel o české království zájem, opakovaně jej obsadil vojensky, až začal královskou korunu využívat jen k financování zájmů svého rodu v Evropě, kde také na různých místech většinu času pobýval mimo své království. Pověstný byl zastavováním královského majetku a nezájmem o domácí politiku. V roce 1337 oslepl na levé oko a dva roky na to ztratil zrak zcela. To mu však nebránilo ve vlečných dobrodružstvích, které završil legendární bitvou u Kresčaku, kde bojoval na straně Francie proti Angličanům a kde také padl. Jako středověký rytíř se rád věnoval honitbě, a proto stejně jako Přemysl Otakar II. a Václav II. rád trávil čas na poděbradském královském hradě. Svědčí o tom mimo jiné i listy, které vystavil v Poděbradech. Prokazatelně víme o jeho poděbradském pobytu v roce 1312 a 1315. Ale už okolo roku 1320 je známo, že poděbradské panství dostal od krále do zástavy Hynek Berka z Dubé, purkrabí pražský, který dostal Poděbrady jako zástavu na své půjčky na králova zahraniční dobrodružství, kdy potřeboval stále víc a víc peněz. Poděbradské zboží bylo střídavě zastavováno věřitelům a současně zpět vykupováno, což rozhodně nepřispívalo prosperitě panství. Pravděpodobně už v roce 1223 byly Poděbrady opět vyplaceny královskou komorou. Ale král potřeboval stále víc peněz. Na Starém městě pražském objevil někdy v roce 1338 obratného rychtáře Frencelína Jakubovice z rodu Velfloviců, který se stal osobním správcem králových financí. Byl to zdatný hospodář a král si k němu chodil velmi často pro peníze. Výměnou za to dostal od Jana Lucemburského v roce 1339 do vrchní správy Poděbrady a s tím i vladařství nad panstvím, držení královského hradu a příjem všech důchodů jako zástavu za královský dluh. Frencelín králi ochotně půjčoval, až se sám zadlužil. Je zaznamenáno, že třeba Nymburští vozili dřevo do Kutné Hory a aby se vyhnuli placení vysokého cla v Poděbradech, vytýčili si novou cestu v okolních lesích. To se Frencelínovi nelíbilo a tak jim tam připravoval nejrůznější zátarasy a překážky, až si na něj Nymburští stěžovali u královského hejtmana Jindřicha z Lipé. Není však známo, jak celá pře dopadla. Ovšem poděbradští poddaní byli nuceni platit odvody dvakrát ročně, ale Frencelín přesto nebyl schopen dostát stále stoupajícím požadavkům krále a tak zatížen dluhy, které si kvůli financování královských požadavků sám vytvořil, zmizel neznámo kde v cizině. Poděbrady pak byly králem Janem opět zastaveny Štěpánovi ze Šternberka, ale za nějaký čas je zase král vyplatil. Ale protože byl nucen vrátit půjčku 600 kop grošů bratrům Vavřinci a Peškovi z Janovic, zastavil jim dočasně opět Poděbrady se všemi platy z vesnic a lesů a slíbil je opět co nejrychleji vyplatit. Když se tak stalo, tak ani po vyplacení dluhu Poděbrady nezůstaly královským majetkem, nýbrž je král postoupil Hynkovi z Lichtenburka a ze Žleb za statky, které Hynek králi výměnou odevzdal, a to za hrad Ronovec a Hory stříbrné na Puperku. Hynek získal vedle Poděbrad v roce 1345 v ušlechtilé manství ještě vsi Žitoměř, Dobřichov, Pečky, Chrast, Velenice, Sadskou, Hradištko, Písty, Zvěřinek, Zdebudice, Polabce, Kluk, Sokoleč, Osek, Zboží, Kouty, Pátek, Chotětice, Křečkov, Větostráž, dvůr Babín a Nový Dvůr. (LL)