*1850 – †1937
Není bez zajímavosti, že první československý prezident se narodil ve stejném roce jako dva významní poděbradští rodáci a patrioti Jan Hellich a Bohumil Bouček. A oba vrstevníky přežil. Tomáš Garrigue Masaryk patří do trojice našich prezidentů, kteří převzali čestné občanství města Poděbrady. Tedy původně byli čtyři, ale v roce 2022 zastupitelstvo odebralo čestné občanství z roku 1948 Klementu Gottwaldovi, který na rozdíl od ostatních prezidentů si pro toto ocenění ani nepřijel. Ale zpět k prezidentu Masarykovi. Dřív než manžel Poděbrady poznala manželka Charlotte Masaryková a dcera Alice. Když po vypuknutí první světové války profesor Masaryk s dcerou Olgou prosinci 1914 odešli do exilu, v Praze zůstala Charlotta se třemi dětmi. V roce 1915 byla na osm měsíců zatčená dcera Alice a všechny skutečnosti, navíc pod tíhou válečných událostí, způsobily paní Charlotte nervovou chorobu, ke které se později přidala i srdeční slabost. Po návratu Alice z vězení proto opakovaně obě navštívily Poděbrady, kde se Charlotte Masaryková krátce léčila a lázeňskou kůru zopakovala ještě v roce 1920 už jako první dáma. Po vzniku Československé republiky se Masarykova rodina, která byla donedávna izolována od veřejného života, konformní společností přehlížena a žila pod policejním dozorem, se náhle stala ctěnou první rodinou republiky a Tomáš Garrigue Masaryk až kultovní osobou. Není divu, že nabídky měst na čestné občanství se lavinovitě šířily, ale s postupujícími roky si prezident už vybíral. A v roce 1923 vyslovil souhlas s přijetím čestného občanství města Poděbrady. Stalo se tak během jeho první a vlastně také poslední návštěvy Poděbrad, která se uskutečnila ve středu 9. května 1923. Za zaznamenání stojí, že 1. května manželku Charlottu postihla mozková mrtvice, po níž částečně ochrnula a 13. května 1923 zemřela na zámku Lány. Navzdory této rodinné situaci prezident plánovanou návštěvu Poděbrad nezrušil. A byť Masaryk byl prezidentem bezmála už 5. rok, Poděbrady dokonce byly prvním městem v širším regionu, kam hlava nového státu přijela na oficiální návštěvu. Podrobný minutovník návštěvy byl předem otištěn v tehdejších Poděbradských novinách. A byl prý naplněn do minuty. Na most byla umístěna vítací girlanda a všechny obchody musely být uzavřeny. V 15 hodin a 30 minut přijel prezident na Jiřího náměstí a vojenská hudba zahrála národní hymnu. Před sochou krále Jiřího směrem k Záložně přivítal na dlažbě pokryté perským kobercem vystoupivšího prezidenta starosta města Josef Koch a předseda správní rady lázeňské akciové společnosti profesor české techniky Jan Vladimír Hráský. Následně převzal prezident od krojované dívky Jarmily Slukové velkou kytici. V 16 hodina 10 minut se prezident vypravil pěšky do zámku, kdy doprovod doplnil ještě tajemník okresní politické správy a sokol Josef Truhlář. Nad vchodem do zámku vojenští trubači zahráli fanfáry ze Smetanovy Libuše. Na druhém nádvoří se prezident vyhnul ochutnávce pramenu Poděbradky, navštívil sala terrenu, prohlédl si zámeckou kapli i plnírnu minerálky v zámeckém suterénu. Po 15 minutách bleskové procházky prezident nastoupil do přistaveného vozu, vjel na kolonádu a zastavil u dnešní kavárny Viola. Prohlédl si lázeňskou vodoléčbu, zapsal se do pamětní knihy a prošel špalírem studentů ukrajinské akademie k hotelu Král Jiří (dnešní hotel Libenský), kde ho krátce pozdravil rektor vysoké školy Ivan Opanasovyč Šovheniv. Následně prezident v 16 hodin a 50 minut odjel automobilem přes Riegrovo náměstí ke kostelu k Labi, u mostu vystoupil a pěšky prošel přes regulaci až do hydroelektrárny. V 17 hodin a 10 minut hlava státu opět nasedla do automobilu a přesunula se přes náměstí do dnešní Studentské ulice, do budovy dnešního gymnázia, tehdy měšťanské školy. Žactvo zapělo píseň „Zdráv buď, prezidente náš!“, přičemž žačka J. Malá podala panu prezidentovi kytici. Kolem vily Kaťuše (dnes Amálka) se pak prezident vrátil do lázeňského parku a v lázeňské restauraci bylo podáno občerstvení. V 18 hodin a 30 minut nasedl prezident v parku do auta a odjel z Poděbrad. Během setkání v lázeňské kavárně převzal dekret čestného občanství. Podle podrobného programu návštěvy Tomáš Garrigue Masaryk vedle úvodní kytice na různých místech Poděbrad převzal ještě dalších pět kytic a za poznámku závěrem stojí malá příhoda při zápisu do pamětní knihy měšťanské školy, když obklopen dětmi, které mu koukaly přes rameno, jim se zjevným odkazem na tradičně nečitelný podpis řekl: „Tož, hoši, dobře se učte, abyste se dovedli líp podepsat nežli já.“ Nutno dodat, že TGM se určitě špatně neučil, i když jeho otec Tomáš (1823–1907 byl jen negramotný kočí a matka Terezie, rozená Kropáčková (1813–1887) pracovala jako kuchařka na statku. Masaryk po střední škole a navíc s výučním listem kováře a zámečníka vystudoval filozofickou fakultu, učil na několika vysokých školách, věnoval se před politickou kariérou vědecké práci v oboru sociologie a filosofie a v roce 1897 byl jmenován řádným profesorem. Měl mimořádný talent na jazyky. Uvádí se, že v různé míře vedle češtiny uměl devět: němčinu, angličtinu, francouzštinu, ruštinu, italštinu, polštinu, srbocharvátštinu, řečtinu a latinu. Tomáš Masaryk měl dva mladší bratry, Martina (1852–1873) a Ludvíka (1854–1912), Sám měl dva syny a tři dcery. S Alicí Masarykovou, která byla zakladatelskou a předsedkyní Československého červeného kříže se dlouhodobě přátelila o deset mladší poděbradská lékařka a sokolka Jarmila Hellichová. Pravidelně se navštěvovali a Alice Masaryková za přítelkyní občas jezdívala do Poděbrad. (LL)