*1907 – †1956
Zdena byla druhorozeným dítětem rodiny Novákových, která si zásluhou otce Leopolda vybudovala v Olomouci během prvních tří desetiletí 20. století úspěšnou a prosperující zeměměřičskou kancelář. Nicméně počátky rodiny a životní osudy Emmy Novákové, rozené Svobodové (strýcem byl básník a dramatik F. X. Svoboda) i Leopolda Nováka se zpočátku odehrávaly v Praze. Protože se Emma jako nejstarší z dětí musela starat o své početné sourozence, pro spoustu povinností vyrůstala ve velmi sveřepou, zatvrzelou osobu. I kvůli těmto povinnostem se musela rozloučit s vysněným učitelským ústavem. V Praze se seznámila s geometrem Leopoldem, který dívku okouzlil svou sečtelostí. Ten už během studia si při melioračních pracích na Moravě svým pracovním přístupem a jednáním otevřel dveře k hanáckým sedlákům natolik, že ho dokonce vyzývali, aby se v Olomouci natrvalo usadil. A tak se i stalo a Zdena se narodila v Olomouci. Měla o pět let staršího bratra Ctibora a o sedm let mladšího bratra Miroslava, který však záhy po narození zemřel. Rodině se dařilo velmi dobře, oba rodiče byli zapálení vlastenci. Leopold byl členem městské rady a krátký čas působil i jako zástupce starosty. Leopold i Emma byli nadšenými členy Sokola a Leopold se dokonce stal náčelníkem tělocvičné jednoty. Velmi tolerantní otcův přístup k výchově Emma vyvažovala svou tvrdostí, přísně až despoticky se snažila u obou dětí udržet kázeň. Zdena po maturitě po vzoru svého otce vystudovala zeměměřičství na ČVUT. V tomto oboru byla také promována jako vůbec první žena u nás. Během svých pražských studií se seznámila s Josefem Mašínem, který sloužil u dělostřeleckého pluku v Ruzyni. Svatbu měli stejný rok, kdy Zdena promovala a mladá rodina zůstala v Praze. Manželům se postupně narodily 3 děti Ctirad, Josef a Zdena. V den okupace 15. března 1939 podplukovník Mašín odmítl jako zástupce velitele pluku vydat okupantům kasárna v Ruzyni. Až teprve po zásahu nejvyšších míst se vzdal, záhy byl degradován a v listopadu přeložen do výslužby. Na jaře 1940 odešel do ilegality a s rodinou se setkával jen tajně a sporadicky. Zdena musela opustit zaměstnání a věnovala se naplno rodině, bez podpory rodičů by to nezvládla. Navíc zvláštní péči vyžadovala dcera, která se narodila s nedovyvinutými klouby. Nečekané přepadovky gestapa byly na denním pořádku. Po jedné noční razii dostal zbytek rodiny příkaz do 24 hodin opustit Prahu. V nejvyšší tísni si Zdena Mašínová vzpomněla, že během lázeňského pobytu v Poděbradech se v létě 1939 seznámila s místním stavitelem Peřinou a tak ho v zoufalství požádala o možnost nějakého přechodného pobytu. Bez váhání jí velkoryse a velmi statečně nabídl polovinu novostavby dvojdomku na konci dnešní ulice Na Chmelnici. K rodině se přistěhovala ovdovělá babička Emma. Zdena byla opakovaně vyslýchána a od ledna do června 1942 vězněna nacisty. Propuštěná byla až po manželově smrti. Rodina pak žila pod nepřetržitým dohledem gestapa. Přesto navzdory tomu se Mašínovi těšili velké podpoře sousedů. Zdena odmala dobře hrála na klavír a všechny své děti vedla k lásce k hudbě. Po válce byla celá rodina oslavována za statečnost, Zdena vstoupila do Svazu osvobozených politických vězňů, za účast v odboji jí byla udělena medaile Za zásluhy I. stupně a sama, stejně jako většina společnosti, sympatizovala se Sovětským svazem. Zřejmě i proto vstoupila do KSČ, ale po popravě rodinného přítele generála Heliodora Píky členství rychle ukončila. Pod nátlakem národního výboru se pak rodina musela vystěhovat z rodinné vily do činžovního domu a krátce nato do vlhkého domku v Činěvsi. Na podzim roku 1949 byla zatčena Milada Horáková, se kterou Zdena seděla v pankrácké věznici gestapa. Během soudního procesu Zdena organizovala podpisovou petici za její omilostnění. V té době se začaly stále víc projevovat její vleklé zdravotní problémy. Od roku 1951 – 1954 prodělala několik operací střev, které však zažívací potíže nevyřešily. Měsíc po útěku synů na Západ byla v roce 1953 zatčena. Nejprve byla 12 měsíců držená v samovazbě v Ruzyni v betonové kobce bez jediné přikrývky. Na svůj proces čekala dva roky. Mezitím u ní propukla rakovina. Údajné trestné činnosti se měla dopustit tím, že věděla o činnost svých synů a pomáhala jim svým mlčením. Soud jí vyměřil trest odnětí svobody na 25 let za velezradu a vyzvědačství. Od léta 1955 se zdravotní stav Zdeny Mašínové vlivem postupující rakoviny zhoršoval. Počátkem září 1955 byla z pracovního tábora převezena do ženské věznice v Pardubicích, kde stále v bolestech pracovala jako švadlena. Tady také zkolabovala a z kómatu se už neprobrala. Režim se Zdeně Mašínové pomstil ještě posmrtně, protože byla tajně pohřbena v neoznačeném hrobě v Ďáblicích, údajně s dětmi žen z pankrácké věznice. Po pádu komunismu byla Zdena Mašínová rehabilitována a v roce 1998 obdržela in memoriam Řád TGM za zásluhy o rozvoj demokracie. V Poděbradech manžele Zdenu a Josefa Mašínovy připomíná mramorová pamětní deska u Pomníku obětí nacismu na prvním zámeckém nádvoří z roku 2003. (LL)