*1952
Narodil se v Praze, kde žil do tří let. Poté se s rodiči a mladší sestrou přestěhovali do Poděbrad, kde měla rodina kořeny z matčiny strany. Matka Libuše, rozená Altmanová, byla s dětmi doma. Až když povyrostly, nastoupila do práce v brusírně skla „U Blažků“, kde pracovala až do důchodu. Otec Emil Menšík pracoval v STS Okřínek jako opravář zemědělských strojů. Byl technicky založený a manuálně zručný. Dokázal doma opravit od hodin až po motocykl a syna bral s sebou do dílničky, kde syn postupně odkoukal pracovní postupy a nabýval manuální schopnosti. Získané zkušenosti využil, když si jako dítě vyráběl dřevěné hračky, traktory, letadla. Od dětství se také zajímal především o letectví a železnici. Po ukončení základní školy, nastoupil na SPŠ strojní do Kolína, kde v roce 1971 maturoval. Po maturitě nastoupil pan Menšík k ČSD do Lokomotivního depa Nymburk na funkci pomocník strojvedoucího-kandidát (kandidát na funkci strojvedoucího). Celý zácvik absolvoval na parní lokomotivě a po zácviku několikrát parní lokomotivu sám topil. Pokračoval v rodinné tradici. Už jeho děda a praděda pracovali na železnici, děda jako úředník a praděda jako strojvedoucí. Po vojně se Vladimír na lokomotivu nevrátil. U ČSD ale zůstal, stal se konstruktérem a projektantem v ÚVAR ŽPO Nymburk v oddělení Konstrukce vozidel. Kreslil výkresovou dokumentaci na rekonstrukce a modernizace železničních vozidel. V letech 1984 – 1985 absolvoval dálkové pomaturitní studium Údržba a opravy ŽKV zakončené maturitní zkouškou. V roce 1990 ÚVAR ŽPO skončil, konstrukce vozidel byla přiřazena k VÚŽ Praha. Vzhledem k nejisté budoucnosti využil pan Menšík nabídku a vyměnil kancelář v Nymburce za kancelář na Výzkumném Ústavu Železničním DZS Cerhenice, na DZS neboli Dynamickém zkušebním stavu. Jako konstruktér kreslil pan Menšík sestavy zkoušek a přípravků, zúčastňoval se stavby a demontáže zkoušek a ve směnném provozu i dozoru průběhu zkoušek. Koncem roku 2004 přichází nabídka z GŘ ČD stát se znovu konstruktérem v konstrukci vozidel. Vzhledem k opět nejisté situaci na DZS rád přijímá a v polovině roku 2005, v rámci ČD, opět mění kancelář v Cerhenicích za kancelář na Generálním ředitelství ČD v Praze. Po odchodu kolegy konstruktéra do důchodu, zůstal jako jediný konstruktér kreslící pod hlavičkou ČD. Několik let přesluhoval, do důchodu odešel v říjnu 2020a začal se plně věnovat svému koníčku. Svůj první plastikový model postavil už na vojně. Po návratu do civilu měl řadu jiných aktivit, plastikovému modelářství se věnoval jen ojediněle. Teprve počátkem 80. let se vrací k plastikovým modelům častěji. Své modelářské zkušenosti začal Vladimír Menšík předávat dál poté, co ho v roce 1988 oslovila tehdejší zástupkyně ředitelky DDM Poděbrady Eva Hamplová, a otevřeli Kroužek plastikového modelářství. Ten pan Menšík vede dodnes a zájem dětí neopadl. Děti se seznamují nejen s technikou lepení a s technikou nátěrů modelů, ale i s historií každého letadla nebo techniky, kterou právě lepí. Většina žáků se po opuštění kroužku plastikovému modelářství dál už nevěnuje. Někteří se k němu však možná opět vrátí až po letech. A pokud ne, tak manuální zkušenosti nabyté v kroužku se mohou hodit i v praktickém životě. Za ty roky si pan Menšík ze svého žáka vychoval i následovníka Ondřeje Novotného, který s ním kroužek nyní vede. Pokud to pan Menšík v DDM vydrží ještě 3 roky, Kroužek plastikového modelářství pod jeho vedením oslaví v roce 2028 výročí 40 let fungování. (OV)