*1960
Nejčastěji se pohybuje po Poděbradech na kole. Sportovec, tenista, frézař, vypravěč, rodinný typ, mnohým věrný kamarád. Ale v této encyklopedii je především pro zakladatelský počin z oboru, který je na hony vzdálený jeho profesi i celoživotním zájmům. Věrný Poděbraďák se sice jako řada jeho vrstevníků narodil v královoměstecké porodnici, ale Poděbrady jsou jeho pevný životní bod. Možná i proto, že vyrůstal ve velmi soudržné rodině. Maminka Věra měla s tatínkem Jaroslavem při jeho narození už 5 dětí. Malý Jára jako poslední doplnil 4 sestry a jednoho bratra. Tatínek byl pekařem a žil i pracoval v malé pekárně v ulici Na Hrázi. Soudržnost početné rodiny vydržela i po odchodu rodičů. Třeba o Vánocích a Velikonocích všichni společně pečou vánočky a mazance podle staré rodinné receptury. Sourozenci Mertovi shodně vzpomínají na šťastné dětství. Přesto možná překvapí, že oblíbeným místem dětských her byla schovávačka ve skladu rakví souseda pana Nezavdala, který v domě provozoval pohřební službu. Otec Jaroslav starší byl velkým fanouškem poděbradského sportu a často bral děti s sebou na fotbal, basketbal a hokej. Pochopitelně svou vášeň přenesl i na rodinného benjamínka, který jako nepřehlédnutelný hráč hokeje, volejbalu, basketbalu se nakonec rozhodl pro tenis. Možná i proto, že z „hráze“ to bylo na kurty nejblíž. Z tenisu se mu stal druhý domov a vznikla tady také řada celoživotních přátelství. Brzy se stal Jaroslav nepostradatelným tenistou ve všech věkových kategoriích, až se postupně vypracoval mezi krajskou špičku své doby. Závodně hrál tenis bezmála 40 let. Jinak po základní škole pokračoval studiem na středním odborném učilišti se zaměřením na strojírenství, které ukončil maturitou v roce 1979. První pracovní zkušenosti získal v poděbradských sklárnách, kde nakonec pracoval 30 let a tady vystřídal několik profesí. Byl frézař, zámečník, konstruktér a obsluha CNC obráběcích strojů. A teď přichází na řadu ještě jedna důležitá vlastnost Jaroslavova otce, kterou syn zdědil stejně jako lásku ke sportu. Tatínek byl velmi společenský člověk, vtipný vypravěč a pohotový glosátor a tady zřejmě pramení nečekaný úkrok stranou Jaroslava Merty, který přinesl významné obohacení poděbradského společenského a kulturního života. Všechno začalo trochu omylem. Někdy v roce 1978 si jeho sestra Hana objednala dvě gramofonové desky od Supraphonu. Jedna z nich však nedorazila a jako náhradu jí poslali desku s Divadlem Járy Cimrmana Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Jaroslav si tuto ikonickou pohádku zamiloval a pouštěl stále dokola. S partou kamarádů, kteří byli pro každou legraci, se pohyboval kolem tenisu a příležitostně se scházeli v kavárně U Váňů a na Jezeře. Kluci milovali hlášky z dílny Divadla Járy Cimrmana a Jaroslav si jednou pro pobavení ostatních připravil cimrmanovskou bajku – Jak se šel tchoř vycpat. Vystoupení mělo velký úspěch a v euforii padlo rozhodnutí, že společně připraví divadelní vystoupení. Nejprve to byl jen 5. obraz Ve sluji Děda Vševěda ze hry Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Premiéra proběhla 21. prosince 1996 v dnes již neexistující restauraci U Váňů, a protože ohlas byl nečekaný, tak byl tady neplánovaně založen Járův poděbradský ochotnický soubor. Od té doby v režii a s aktivní hereckou účastí Jaroslava Merty každý rok vždy na Silvestra připravují (s řadou repríz) jednu hru z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Pro spoustu diváků, které Járův spolek přivedl často poprvé dobrovolně do divadla, už to není jen kulturní zážitek, ale i velká tradice. Nejen v životě, ale i v Divadelním spolku Jára má po svém boku nepostradatelnou manželku Irenu, rozenou Kašíkovou (1960), která je profesí učitelka s akademickým titulem RNDr. Společně mají dvě děti, Irenu (1984) a Jaroslava (*1987). Ty se už odmala také staly nejmladšími fanoušky ochotníků, protože všechny divadelní zkoušky se konaly u nich doma ve velké hale. A také malý Jára nakonec skončil jako herec na jevišti. Jaroslav Merta je dědečkem čtyř vnoučat, která mu zpestřují důchodový věk a dělají mu vedle všech koníčků velkou radost. (IM)