*1984
Už řadu let dává dohromady velkou poděbradskou komunitu lidí, kteří oceňují multikulturní prostor kavárny Kafíčko i sousední vinárny, kde je nejen vyhledávané místo setkání, ale i multikulturní prostor přímo na ulici. Úspěšně tak navázala na myšlenku svého kamaráda, předčasně zemřelého původního majitele Kafíčka Romana Černého. Irena se narodila v královéměstecké porodnici, ale jinak je Poděbraďačka každým coulem a tady také má svou kavárnu, i když od dětství byl její velký sen film. Vystudovala poděbradské gymnázium a pokračovala na univerzitě v Pardubicích, ale pak se řízením osudu dostala k filmu. Možná ji k tomu trochu nasměrovalo i rodinné prostředí, protože její otec Jaroslav (* 1960), ač sportovec a technického vzdělání, byl desítky let principálem Járova poděbradského ochotnického souboru, výlučně zaměřeného na dílo Járy Cimrmana. Celá rodina, tedy vedle Ireny i matka Irena (* 1960) a bratr Jaroslav (* 1987), otci automaticky pomáhala s divadlem. Ono to ani moc jinak nešlo, protože zkoušky probíhaly v bytě u Mertových. Společně s bratrem prožila mládí i díky otci ve sportovním prostředí a zejména v jistém týmovém duchu. To je prý ideální příprava na práci u filmu, který spojuje desítky různých profesí, ale nakonec je to jedno originální kolektivní dílo. Irena začala od dvaadvaceti let naplno pracovat jako rekvizitářka televizního seriálu Ordinace v růžové zahradě a pak u filmových dekorací, rekvizit a příležitostných reklam zůstala dvanáct let. Denně jezdila z Poděbrad do Prahy a zpátky a časem se do Prahy i přestěhovala. K tomu se starala o pražskou pobočku Kafíčka, kterou založila spolu s Romanem Černým poblíž Náměstí Republiky, ale brzy po jeho smrti v roce 2012 ke své práci u filmu převzala obě provozovny. V té pražské zažila deset hodně intenzivních let, ale na konci roku 2019 kavárnu zavřela. Rozhodla se o tom během pracovně-relaxačního pobytu na Srí Lance, kdy uvažovala o svých dalších prioritách. A bylo to rozhodnutí prozřetelné, protože tři měsíce nato přišel covid. Uvolněním rukou s pražským Kafíčkem se mohla věnovat Kafíčku v Poděbradech, které během covidu fungovalo jako Kafíčko z Vokýnka. Kavárna musela být zavřená, a tak ji komplet zrekonstruovala a postavila novou zahrádku s pergolou, pro kterou sama navrhla a vyrobila stoly z kachliček. Zahrádka byla vytvořená tak, aby příležitostně sloužila i jako pódium pro koncerty. Při tom všem stále pracovala u filmu, kde vystřídala několik pracovních pozic v rámci týmu filmové výpravy. Byla placová rekvizitářka, set dress dekoratérka (vybavuje filmovou scénu nábytkem a dekoracemi), vedoucí výpravy, ojediněle i scénografka nebo placová architektka. Pracovala na desítkách zajímavých projektů, seriálů, sitcomů, klipů, reklam a filmů. V roce 2021 dostala nabídku dělat set dress na filmu Na západní frontě klid. Film natáčený převážně v Čechách v roce 2023 získal v kategorii zahraniční film Oscara a filmu vedle dalších cen také patřila i soška za výpravu a dekorace, kde odvedla svou nezastupitelnou práci i Irena Mertová. S filmovou prací zůstala spojená až do roku 2023, do šestého měsíce těhotenství. V roce 2025 Kafíčko oslavilo deset let v ulici Na Valech, kam se přestěhovalo z původních malých prostor ve Fügnerově ulici. Ale Irena Mertová má vedle své srdeční kavárny a filmu ještě jedno životní téma. Už před dvaceti lety začala pronikat do světa jógy, která ji natolik nadchla, že jógu od roku 2018 jako řádná instruktorka také sama učí v Jóga prostoru Dany Beierové v Poděbradech. Pro pestřejší život i pro vlastní kondici vedla pár let lekce pro surfaře, nejčastěji v Portugalsku nebo Španělsku. V současnosti pravidelně ročně pořádá týdenní pobyty s jógou různě po Evropě. Irena Mertová žije intenzivní život s partnerem Ondřejem a mají dceru Marianku (* 2023). (LL)