*1904 – ?
Po Mnichovské dohodě 30. září 1938, která vedla k odtržení tak zvaných Sudet od Československa, se následující rok stal starostou Jáchymova právník Wilhelm Messner. Protože se osvědčil, byl loajální, uměl nejen německy ale i česky, tak byl v roce 1942 poslán do vnitrozemí Protektorátu Böhmen und Mähren a to konkrétně do Poděbrad. Pocházel z Dubé (německy Dauba) u České Lípy. Původní obyvatelstvo bylo české, stejně jako tamní starobylý rod pánů Berků z Dubé, ale po třicetileté válce a s následným příchodem kolonistů se městečko výrazně poněmčilo. Dubá byla až do roku 1918 okresním městem s okresním soudem, kde také působil Wilhelmův otec Ladislav. Pak se rodina stěhovala do Litoměřic, kam zamířil otec jako okresní soudce, až nakonec skončil u krajského soudu v Českých Budějovicích. Tam také Wilhelm (Vilém) absolvoval německé gymnázium. Odtud přešel na německou právnickou fakultu v Praze, kde po absolutoriu krátce působil jako koncipient, aby si v roce 1934 otevřel v Jáchymově vlastní právnickou praxi. V tomto roce také uvědoměle vstoupil do Henleinovy Sudetoněmecké strany, což později u soudu vysvětloval údajnými existenčními důvody. Od roku 1939 se také stal členem Hitlerovy NSDAP a v rámci toho se stal členem Sturmabteilungu, nechvalně známých SA. To všechno, společně s jeho právnickým vzděláním, byly ty nejlepší předpoklady, že se od roku 1939 stal jáchymovským starostou. Navzdory ukázkovému kariérnímu stranickému postupu, Wilhelm Messner, jak se později v Poděbradech ukázalo, zdaleka nepatřil k fanatickým nacistům. Ovšem protektorátní život v Poděbradech měl turbulentní vývoj. Od počátku okupace byly Poděbrady obsazeny německým vojskem. Početná posádka se ubytovala na zámku, Němci zabrali také budovu dnešního gymnázia, sokolovnu a legionářský dům, dnešní sídlo Policie ČR. Následně byly obsazeny všechny lázeňské domy a penziony pro ozdravnou rekreaci německých dětí. Později byla obsazena i měšťanská škola v dnešní Školní ulici pro potřeby Hitlerjugend. V Hložkově vile (velký okrový dům s terasou v parčíku u tenisových dvorců) byla založena říšská škola a pro potřeby říšské školy byly zabírány další budovy. Po roce 1943 se pro Poděbrady vžíval název Hauptstadt der Kinderlandverschickung, což lze přeložit jako hlavní město pro vysílání dětí. V Poděbradech v jednom turnusu pobývalo kolem tří až pěti tisíc německých dětí. Za celou dobu až do konce táborů 13. února 1945 se zde mohlo vystřídat přes dvacet tisíc členů Hitlerjugend! Však také při návštěvě v roce 1943 protektorátní státní tajemník Karl Hermann Frank udělil Poděbradům titul Nejlepší říšský tábor mládeže a následné říšské konference župních vedoucích mládeže 21. června 1944 se tady zúčastnil i Baldur von Schirach, říšský vedoucí Hitlerjugend, později odsouzený Norimberským procesem. Němečtí okupanti si Poděbrady zcela přivlastnili a to se, pochopitelně, projevilo i na poděbradské radnici. Už 1. září 1939 v rámci zatýkací akce Albrecht I. byl nejprve uvězněn starosta Josef Caňkář. Až do rozpuštění obecního zastupitelstva příkazem zemského úřadu z 10. srpna 1940 město vedl jeho náměstek Jaromír Kerhart. Ten byl před Vánoci 1942 rovněž zatčen a následně umučen v Osvětimi. Prozatímní správu města pak převzala od 23. září 1940 okresním hejtmanem Drábkem jmenovaná Obecní správní komise v čele s předsedou, učitelem a poděbradským ochotnickým režisérem Janem Radou. Sám byl zapojen do ilegálního odboje, za což byl také v roce 1942 zatčen a uvězněn v koncentračním táboře. Ale to už o dalším osudu správy města bylo rozhodnuto. V Poděbradech byla správní komise zrušena 15. prosince 1941 a do čela města byl se souhlasem kolínského oberlandráta (vrchního zemského rady) Herberta Eckoldta 5. ledna 1942 instalován jako německý vládní komisař právě Wilhelm Messner. Následně od 1. července došlo ke zrušení poděbradského okresu a veškerá agenda byla předána do sousedního Nymburka. Celou poděbradsko-nymburskou agendu od roku 1944 převzal v rámci okresu jako říšský správce právě Wilhelm Messner. Stejně tak byl po zatčení JUDr. Milana Zadiny v rámci arizace majetku velmi rychle vnucen do čela Lázeňské akciové společnosti. Podle svědectví poděbradských občanů nešlo o fanatického nacistu. Ve svém úřadu se choval umírněně, vyhýbal se udavačům, nevyžadoval povinné hajlování, a protože dokonale ovládal český jazyk, ani netrval při úředním jednání na němčině a stejně tak na radnici zaměstnával české úředníky. Dokonce se dostal do konfliktu s poděbradským kolaborantem Korcem, šéfem místní Technische Nothilfe, kterého veřejně pokáral za zastrašování. Přesto Wilhelm Messner kromě svých civilně-správních funkcí v hodnosti Sturmscharführera velel úderným jednotkám SA v Poděbradech a Nymburce. V Poděbradech JUDr. Messner dostal k dispozici vilku v dnešní ulici Pionýrů, třetí ze čtveřice domů po pravé straně od kolonády. V roce 1942 se oženil a následující rok se mu v květnu narodil prvorozený syn Olaf. Protože Poděbrady se po roce 1943 stávaly stále zajímavější destinací pro Němce, kteří se sem přistěhovali z vybombardovaných měst, bytová situace se ve městě zhoršila natolik, že vládní komisař vydal nařízení, podle nějž se museli vystěhovat ze svých vil osamocení penzisté, případně ti, co měli domy jen jako letní byt. Kdo se mohl přestěhovat k příbuzným mimo Poděbrady, musel tak učinit. Pozdější Mimořádný lidový soud v Kutné Hoře v roce 1946 konstatoval, že v rámci svých služebních povinností nepřekračoval svůj úřad viditelnou horlivostí. I díky jeho rozvaze v květnu 1945 převrat proběhl téměř bez krveprolití, třebaže v Poděbradech byla na nádraží dočasně odkloněna německá tanková brigáda vybavená spoustou těžkých zbraní a munice. V sobotu 5. května se Messner ještě účastnil jednání na zámku s velitelem německé posádky podplukovníkem Schusterem a předsedou Revolučního národního výboru MUDr. Ladislavem Filipem. Výsledkem bylo ujednání, že Němci nepoužijí zbraně, pokud tak neučiní česká strana. Messner opustil Poděbrady s manželkou a dvouletým synem 8. května 1945 v německé koloně. Už následující den však byl v Bečově nad Teplou zadržen americkou armádou a vrácen zpět do Poděbrad. Jeho manželka spáchala v červenci 1945 sebevraždu a syn byl odeslán k příbuzným do Mnichova. Díky korektnímu chování, což mu dosvědčila u soudu i řada Poděbraďáků, byl Messner odsouzen jen k pěti letům vězení a nucených prací v Kutné Hoře a Kolíně. Po procesu se neustále snažil vycestovat do Německa za synem, což se mu nakonec podařilo v roce 1950 i na základě pozitivních referencí poděbradského ONV. V Německu se jeho stopa ztrácí. (LL)