*1978
Pokračovatel významné poděbradské rodiny Kerhartových se narodil přesně v den pohřbu svého prastrýce architekta Kerharta a všeobecný smutek tak nadějeplně rozbil svým novorozeneckým křikem. Jeho matka Alena Mikyšková (1940–2008), středoškolská učitelka matematiky a deskriptivní geometrie, byla dcerou poděbradského místostarosty Jaromíra Kerharta, který zahynul v německém koncentračním táboře Osvětim. Otec Adolf Mikyška (1937) byl rovněž středoškolský učitel, původem z Chlumu u Třeboně. Do Poděbrad přišel učit na zdejší gymnázium v roce 1972 chemii a biologii a právě ve škole se také budoucí manželé poznali. Maminka byla navíc aktivní sokolka a tatínek zase svůj mimopracovní zájem zaměřil na entomologii. Manželé společně rádi zahradničili. Nebylo divu, že s takovým rodinným zázemím jediný syn Jiří propadl technickým a přírodovědným oborům. Navíc strýc Vojtěch Kerhart (1933–2018) vzbudil ve zvídavém synovci lásku k astronomii. Pro elektrotechniku Jiřího zase nadchnul další strýc Pavel Tříska (1931–2018), nazývaný otec československé družice Magion. Vliv příbuzných jen ilustruje široké zájmy v rozvětvené a přesto velmi soudržné rodině Kerhartů. První stupeň základní školy byl ve stejné budově, kde rodiče učili na gymnáziu a tak se bádavý syn už ve druhé polovině osmdesátých let minulého století díky rodičům dostal velmi brzy k prvním počítačům. Na druhém stupni si zvolil třídu, kde byla rozšířená výuka matematiky. Následovalo gymnázium, kde měl štěstí na pedagogy, kteří v něm cíleně rozvíjeli jeho talent. Proto zcela logicky si po maturitě v roce 1996 zvolil pro další studium Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou (FJFI) ČVUT v Praze. Tam mohl plně zúročit svou zálibu v matematice, fyzice, chemii i programování. Ve třetím ročníku vysoké školy si pak vybral specializaci Matematické inženýrství a speciálně matematické modelování. V roce 2001 pod vedením profesora Michala Beneše obhájil diplomovou práci věnovanou numerické simulaci proudění a transportu tepla v okolí zdrojů geotermální energie. Diplomová práce následující rok získala Cenu Siemens. Po absolutoriu s čerstvým akademickým titulem Ing. bezprostředně pokračoval na Katedře matematiky FJFI doktorským studiem. Velkým přínosem pro jeho další odborný růst byla spolupráce profesorem Tissou Illangasekare z Colorado School of Mines v Goldenu ve státě Colorado, se kterým je dones nejen v odborném kontaktu. Výsledná doktorská disertační práce byla věnována vývoji výpočetních metod pro detailní simulaci procesů transportu nemísitelných tekutin v porézním prostředí, což má význam např. při řešení ekologických havárií (únik oleje do podzemí), nebo při těžbě ropy. Práci obhájil v roce 2005 a získal vědecký titul Ph.D. a příjemným bonusem k tomu byla Cena profesora Babušky za nejlepší dizertační práci v oblasti výpočetní mechaniky, kterou uděluje Česká společnost pro mechaniku. Po doktorátu zůstal u vědecké i pedagogické práce na své alma mater jako odborný asistent. V té době navázal další plodnou vědeckou spolupráci se světovou kapacitou v oblasti chemického a biomolekulárního inženýrství profesorem Abbasem Firoozabadim z Reservoir Engineering Research Institute v Palo Alto v Kalifornii. V letech 2012–2015 společně řešili česko-americký projekt věnovaný výpočetním metodám v termodynamice směsí. Souběžně Ing. Jiří Mikyška, Ph.D. úspěšně završil v roce 2015 svou habilitaci v oboru aplikovaná matematika a následně v roce 2023 byl jmenován profesorem v daném oboru na ČVUT. Vyučuje matematickou analýzu v základním studiu a vede i speciální přednášky pro matematické inženýry ve vyšších ročnících. Patří zřejmě mezi oblíbené pedagogy, protože už čtyřikrát se stal držitelem studentského ocenění Zlatá křída. Ve výzkumné práci se zabývá výpočetními metodami pro simulaci transportu látek a tepla v porézním prostředí a aplikacemi těchto metod v ekologických problémech zejména spojených s těžbou ropy, ukládáním energie a využíváním geotermálních zdrojů. V současnosti je autorem 38 odborných článků indexovaných na Web of Science, které zatím získaly více než 500 citací z celého světa. V roce 2017 se oženil s manželkou Julií (za svobodna Srbovou) a společně vychovávají dva syny Martina (2018) a Tomáše (*2020) a zdá se, že oba jdou ve stopách rodinné tradice, protože projevují zálibu v počítání a baví je cvičit v Sokole. Ve volném čase Jiří Mikyška amatérsky sportuje na kole, na lyžích, ve vodě a s dětmi se občas opět vrací i do náruče Sokola. A stejně tak se vrací i do rodných Poděbrad. Během života zažil spoustu událostí, které však zpravidla ocení jen absolventi matematicko-fyzikální fakulty. Trochu z toho však vybočuje jeho let 11. září roku 2001, kdy teroristé zaútočili na světové obchodní centrum v New Yorku. Zážitek, ze kterého mrazí. V době, kdy padala k zemi newyorská dvojčata, Jiří Mikyška seděl v letadle a mířil do amerického Denveru. (LL)