*1926 – †2018
Narodil se v Nymburce, kde také získal své základní i středoškolské vzdělání všeobecné i hudební, načež přešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor historie a hudební věda. O rok později k tomu přibral ještě hudební výchovu na nově otevřené fakultě pedagogické. Po skončení studií v roce 1951 nastoupil k výkonu učitelského povolání nejprve na základních školách v okolí svého bydliště, založil rodinu a roku 1956 nastoupil na místo středoškolského profesora dějepisu a hudební výchovy na gymnáziu v Nymburce. Netajil se svým obdivem k T. G. Masarykovi, za což mu bylo vyučování dějepisu odňato, a protože hodin hudební výchovy bylo málo, musel svůj učitelský repertoár rozšířit o několik dalších předmětů. Veřejnosti byl znám hlavně jako propagátor hudby nejen ve škole, ale také pořádáním přednášek a aktivním působením v nymburském divadelním spolku Hálek, kde uvedl 14 operet úspěšně hraných i na jiných scénách. Stejně aktivně také působil i v několika hudebních sdruženích, například v Nymburském komorním orchestru. Sám hrál na čtyři nástroje, přičemž upřednostňoval housle a v případě potřeby neváhal zaskočit i jako tenorista. Ve věku 61 let odešel do kantorské penze a v souvislosti s tím přenesl hlavní část své činnosti do Poděbrad. Místo odpočinku zde nastoupil do tehdejšího Středočeského symfonického orchestru, kde setrval další 4 roky nejen jako houslista, ale také jako archivář. Zasloužil se mimo jiné o to, že díky porozumění tehdejšího vedení okresu i města přešel po zániku tohoto profesionálního tělesa do poděbradského obecního majetku celý notový archiv a klavír dodnes používaný v Divadle Na Kovárně. Na tomto místě je třeba připomenout, že se zmíněným orchestrem nepřímo souvisí i založení poděbradské odnože Kruhu přátel hudby, u jejíhož zrodu v roce 1987 sehrál roli iniciátora šéfdirigent Jan Maria. Dobrodinský. Jednalo se o občanské sdružení, které mělo ve svém programu organizaci a podporu koncertní činnosti, popularizaci vážné hudby a šíření vědomostí s tímto uměním souvisících. Prvního předsedu MUDr. Ivana Davida vystřídal roku 1997 právě prof. Jiří Navrátil. Sdružení se na začátku jeho působení z legislativních a jiných důvodů postupně přejmenovalo na dnešní Společnost Otakara Vondrovice (SOV) a také náplň jeho činnosti se díky Navrátilově píli, invenci a kontaktům zásadně rozšířila. Vedle koncertů (přístupných zcela samozřejmě komukoli) sdružení pořádalo zájezdy vlastivědného rázu na místa spojená s českou hudbou a organizovalo návštěvy generálních zkoušek České filharmonie. To vše za ceny, jež jsou pouhým zlomkem toho, co za podobné zážitky lidé platili třeba v Praze. Požitek z kontaktu s kvalitní hudbou se tak dostával i k těm, kdo by si ho z hmotných důvodů třeba ani dopřát nemohli. Specialitou byla Navrátilova muzikoterapie, kdy pořádal stovky besed, kde formou diskotéky pouštěl krásnou hudbu a poutavě o ní vyprávěl. Výraznou měrou se také zasloužil o pojmenování poděbradské základní umělecké školy jménem zdejšího klavírního virtuóza Otakara Vondrovice. Za své zásluhy byl roku 2006 u příležitosti svých 80. narozenin vyznamenán Nymburským lvem I. třídy, o rok později mu město Poděbrady udělilo Křišťálový štít Otakara Vondrovice a k 85. narozeninám čestné občanství. (VM)