*1885 – †1950
Nejznámější představitelka maminek a hospodyň nejen v prvorepublikovém filmu, ale i na divadelním jevišti měla poslední léta života problémy se srdcem. Bylo to spojené nejen s vrozenou chorobou, ale podpořila to také nadváha, kterou paní Nedošinská musela smluvně udržovat. Zní to sice bizarně, ale ve smlouvách na realizaci filmů (a natočila jich bezmála 100, z toho 38 ještě němých) měla pravidelně hodně neobvyklý požadavek producentů, že nesmí zhubnout. Kyprá postava byla pro ni charakteristická. Přesto také zcela záměrně významnou českou herečku připomíná v úvodu medailonu pro ni netypická fotografie z doby, kdy jí bylo 24 let, a teprve začínala hrát divadlo s kočovnou společností Karla Faltyse. Nedošinská zaslouženě strmě stoupala vzhůru, ale nakonec svou filmovou kariéru dobrovolně ukončila za Protektorátu. Překvapivě se totiž jejím fanouškem stal prominentní nacista, státní tajemník K. H. Frank a Nedošinská dostala strach, že by ji nutili hrát v německých filmech. Proto raději svou kariéru v divadle i ve filmu dobrovolně ukončila. Jenže to bylo v době, kdy už s nadváhou moc dělat nešlo, a přišly vážné zdravotní problémy. Už za 2. světové války na doporučení lékařů objevila Poděbrady. Lázeňská kúra jí prospívala a tak koncem života tady každé léto pravidelně o divadelních prázdninách patřila k prominentním lázeňským hostům. Veškerý personál na ni nedal dopustit. Stejně jak byla dobrosrdečná na filmovém plátně, taková byla i v soukromí. Nicméně zdraví paní Antonie bylo už natolik podlomené, že při jednom červencovém pobytu v Poděbradech zemřela. A tak i jí patří místo v naší encyklopedii, protože už navždy bude jedno z míst, které doprovází data narození a úmrtí, uvedeno jako Poděbrady. Narodila se v Praze jako Antonie Františka Valečková a byla jedním ze čtyř dětí dělníka Valečka, který chodil zpívat do Hlaholu. Od mládí se chtěla stát herečkou, ale její matka z ní chtěla mít švadlenu, protože tam byla jistota, že se děvče uživí. Opravdu se proto vyučila švadlenou a krátký čas se tím i živila, ale současně tajně navštěvovala dramatickou školu Karla Želenského a ve správný čas zběhla k divadlu. V letech 1909–1919 kočovala po vlastech českých s různými divadelními společnostmi, kde dostala tvrdou školu života. Na jedné štaci v Litomyšli se Antonie seznámila se svým budoucím mužem Jiřím Nedošinským. Byl bankovním úředníkem, který se kvůli lásce vzdal své práce a sám se přidal k divadlu. V roce 1919 se jim narodila dcera. Ale to už herečtí manželé Nedošinští získali nové, stálé angažmá v Praze ve Švandově divadle. Bohužel manžel v roce 1923 zemřel a Antonie až do konce života zůstala vdovou. Radost v soukromém životě jí přinášela dcera Jiřina (1911–1998), provdaná Češková a také dvě vnoučata Soňa (1945) a Ivan (1949). Třebaže matka pozdější slavné filmové a divadelní herečce v mládí divadlo rozmlouvala slovy, že na tuhle profesi není dostatečně hezká, Antonie se prosadila díky nepřehlédnutelnému talentu. Diváci ji milovali zejména kvůli jejímu civilnímu projevu a pro řadu rolí laskavých a milujících matek. Ale největší obliby získala po boku Theodora Pištěka, se kterým vytvořila slavný filmový manželský pár. Dokonce oba desítky let po své smrti zvítězili v anketě České televize jako nejoblíbenější pár století! Antonie Nedošinská v roce 1928 přijala angažmá v Národním divadle, kde ale trpěla faktem, že na ni zbývaly jen menší role a slavné divadelní kolegyně na její filmovou slávu permanentně žárlily. O to víc se pak realizovala právě ve filmu. Tam se poprvé objevila v roce 1916. Ve snímku Zlaté srdéčko si zahrála paní radovou, ale velké filmové příležitosti jí nabídl až zvukový film. Její pomenší zavalitá postava, kulatý obličej, který se dokázal rozzářit širokým úsměvem, přirozená bodrost projevu ji předurčovaly k lidovým rolím. Ve volném čase, ale i při zkouškách, nebo během čekání na natáčení ráda vyšívala ubrusy, dečky, polštáře a gobelíny, háčkovala a také výtečně vařila Poslední film, který natočila, byl Nebe a dudy (1941) Vladimíra Slavínského. Po válce se pak objevila ještě v Čapkových povídkách (1947) režiséra Martina Friče. V té době už ji však silně trápily zdravotní potíže, které se snažila oddálit právě v poděbradských lázních. Společně s manželem, dcerou, a zetěm je pochována na hřbitově Malvazinky v Praze. (LL)