*1858 – †1930
Do poslední velké stavební úpravy byl na průčelí č.p. 90/III na jižní straně ulice Na Dláždění nápis „Dům Marie Němcové“ a na schodišti v mezipatře si dodnes rodiče malých pacientů mohou na mramorové desce přečíst, že „Tento dům byl vystavěn na místě domu, odkázaného r. 1930 slč. Marií Němcovou. Ochraně matek a dětí, přízní města, peněžních ústavů a celé poděbradské veřejnosti byla stavba provedena r. 1937. Jest výsledkem nadšené práce pro zdraví nejmenších, jimž ať slouží po všechna léta ve prospěch drahé vlasti.“ Marie Němcová byla nenápadná obyvatelka Poděbrad, jakých prošlo jejich dějinami tisíce, a přesto po ní ve městě zůstala tato trvalá památka. V dotčeném domě se narodila, prožila v něm dvaasedmdesát let poklidného života a tady také v lednu 1930 zemřela. Její otec přišel do Poděbrad kolem poloviny 19. století jako bednářský chasník z Libice u Chotěboře, aby tady nastoupil do bednárny při panském pivovaře, nacházejícím se v sousedství mlýna u zámku. Že byl šikovný a snaživý stal se tu brzy bednářským mistrem a založil v Poděbradech rodinu. Přiženil se totiž do rodiny jiného poděbradského bednářského mistra Karla Halámka, který měl svou dílnu právě Na Dláždění. Zde se Němcovým narodily dvě děti Eduard a Marie, ale otec si jich mnoho neužil. Zemřel totiž na souchotiny v roce 1866. Mladé vdově Marii ve výchově vydatně pomáhal její otec Halámek a z obou dětí se stali pracovití a oblíbení Poděbraďáci. Eduard se tu vyučil cukrářem a vydal se získávat zkušenosti z oboru mimo své rodné město. Nejdéle se zdržel v Brně, kde se mohl jako cukrářský pomocník v řemesle opravdu zdokonalit. Když se vrátil do Poděbrad otevřel si cukrářství s obchodem na jižní straně náměstí v domě č.p. 4/I „U zeleného stromu“, přímo proti pomníku krále Jiřího. V krámě jako prodavačka mu vypomáhala i jeho stále usměvavá sestra Marie. Němcova cukrárna se brzy stala známou a vyhledávanou i daleko po kraji. Na konci 19. století také Marie začala pilně hrát ochotnické divadlo, vystupovala prakticky ve všech kusech, ale nejvíce jí seděly veselé a komické role. V roce 1908 však cukrář Eduard Němec náhle zemřel, a tak Marie, které neměla způsobilost k vedení cukrářské živnosti se musela stáhnout do soukromí. Sama v tichosti dožila v rodném domě Na Dláždění. Zemřela tu náhle jako její bratr po třetím infarktu a Poděbradské noviny jí pak věnovaly malou vzpomínku. „V poslední vůli projevila ušlechtilou mysl i cit pro sociálně slabé a neduživé, neboť třetinu jmění poručila chudým města Poděbrad, třetinu okresní Masarykově lize proti tuberkulose a třetinu starým manželům Adlerovým, kteří jí do smrti dosloužili. Dům odkázala Ochraně matek a dětí. Tím založila si pomník nad kov trvalejší a čest její památce.“ (JH)