*1921 – †2017
Narodil se v rodině zámožného sedláka Aloise Noháčka (1888–1972) ve Velkém Zboží. Matka Marie, rozená Bydžovská (1894–1973) zase pocházela ze statku v Kostelní Lhotě. Měl ještě o tři roky starší sestru Marii, která se provdala na velké Váňovo hospodářství v Senicích. Po základní škole chtěl pokračovat na reálném gymnáziu, ale protože svět zasáhla těžká hospodářská krize v třicátých letech, otec podlehl vládní kampani a dal syna studovat na hospodářskou školu v Poděbradech. Podstatou kampaně byla snaha, aby děti živnostníků a sedláků pokračovaly v rodinných podnicích, rozvíjely zděděné hospodářství nebo živnost a intelektuální místa v administrativě zůstaly spíš dětem z chudších poměrů. Noháčkův statek byl ve Velkém Zboží ten největší, rodina nouzí netrpěla. Jen ten statek, budovaný po generace předků, řadě lidí ležel v žaludku. Když se v roce 1939 rozpadlo Československo, František byl v maturitním ročníku a začala německá okupace. Na sedláky i menší rolníky dolehlo nové uspořádání poměrů. Hospodářství bylo ve válečném režimu centrálně spravováno, aby bylo zajištěno zásobování obyvatel. Zemědělci museli odevzdávat celou produkci protektorátní správě k dalšímu přerozdělování. A tak i za plato ukrytých vajec, nebo za pár sáčků mouky tajně vyměněných v mlýnu za obilí, hrozily vysoké tresty. František to bral ve svém věku jen jako dobrodružství. Ale brzy zjistil, že nejde o hru, protože třeba sousedka Emigerová za tajnou porážku vepře skončila po udání v koncentračním táboře, který naštěstí přežila. Otce Aloise zase udal jeho vlastní kočí ze statku, že prý poslouchá zahraniční rádio. Naštěstí byl po výslechu propuštěný, ale přišlo další nepodložené udání, že na statku prý skrývají zbraně. Noháčkovi nakonec přečkali válku bez větších úhon a s vervou začali po osvobození obnovovat svůj grunt. Jenže na hospodáře, který patřil k těm velkým v Polabí, dolehl „vítězný únor“ a s ním související změna režimu. Nic na tom, že jednou týdně se u Noháčků pekly zdarma desítky pecnů chleba pro potřebné. Mezi lidmi narůstala závist i třídní nenávist a někteří si prostřednictvím udání vyřizovali osobní účty a domnělé křivdy. Začalo všeobecné znárodňování a kolektivizace, sdružování rolníků do jednotných zemědělských družstev nebo do státních statků. V této složité době se František Noháček oženil s Marií Javůrkovu z Chvalovic (1929–2015), se kterou se navzájem často navštěvovali na lodičce přes Labe. Společně měli dvě dcery – Evu, provdanou Kurkovou (1950) a Marii, provdanou Jehličkovou (1954). Jenže v té době začala kolektivizace a pan Noháček byl exemplární příklad kulaka, nepřítele nového režimu. První krok k likvidaci hospodářství bylo stanovení nesplnitelných dodávek zemědělských produktů, které se státu povinně odváděly. Takový sedlák byl potom označen za neschopného obhospodařovat svůj majetek, případně rovnou za nepřítele lidu. Dostával opakované pokuty, narůstaly úroky z prodlení, až byl na pokraji krachu, nebo byl odsouzen do vězení pro dluhy za uměle vytvořené peněžní závazky, které nemohl splácet. Někteří jako vykoupení dostali možnost zbavit se problémů tím, že vstoupí se svým majetkem do JZD, některým majetek rovnou úplně zabavili. František Noháček patřil k těm zkušeným sedlákům, o které z praktických důvodů nový režim stál, a tak pod nátlakem vstoupil do družstva. Sousedé to postavili tak, když Noháček nevstoupí do družstva, nepůjde tam nikdo. Podlehl a stal se agronomem. Jeho zkušenosti byly víc než žádoucí, zvlášť když předsedkyní družstva byla sice politicky uvědomělá, ale v zemědělství nezkušená místní švadlena. Noháček sice byl trnem v oku okresním pohlavárům, ale místní ho jako odborníka uznávali, a proto i chránili. Přesto se stal cílem různých intrik. V šedesátých letech čelil nesmyslným obviněním ze sabotáží a nátlaku s cílem vyštvat ho z družstva. Exemplární případ byly shnilé brambory, za které byl na několik měsíců odsouzen podmíněně do vězení a agronom Noháček nakonec skončil na traktoru. Manžel Františkovy sestry František Váňa, který hospodařil v Senicích, dopadl hůř. Nic nepomohlo, že fotbalistům přenechal kus pole na hřiště a všemožně v obci lidem pomáhal. Přesto musel jako kulak odejít pryč až do pohraničí a celý majetek poskládat na jeden žebřiňák. Tehdy stačilo udání alespoň tří členů komunistické strany a rodina si musela sbalit kufry. Také dcery pocítily, jaké to je, když se narodí do režimem vyloučené rodiny. Obě studovaly s vyznamenáním, ale pro starší Evu místo vysněné ekonomické školy měla být dobrá jen práce na poli. Nakonec se ji podařilo umístit na strojní průmyslovku v Čelákovicích, a když ostražitost režimu polevila, dostala se na pedagogickou školu a většinu života pak strávila na dnešní ZŠ TGM, kde učila jako hlavní obor fyziku. Mladší Marii se největší perzekuce vyhnula. Po gymnáziu však měla jít do skláren, ale měla štěstí, že nakonec vystudovala zahraniční obchod. Ovšem na školu byla přijatá, až když se odvolalo její mateřské poděbradské gymnázium. Zpočátku univerzitu neobměkčila ani skutečnost, že zadání při přijímacím pohovoru – cizojazyčnou esej – nenapsala v požadovaném jednom cizím jazyku ale hned v sedmi, kterými vládla na velmi dobré úrovni. Po škole se přes různé peripetie začala úspěšně věnovat turistickému ruchu a hned v roce 1990 založila soukromou cestovní kancelář Intercontact, kterou jako zavedenou agenturu v roce 2006 velmi dobře prodala a mohla se pak už věnovat u rotariánů pomoci potřebným a velkému koníčku, kterým je golf. V současné době je evropskou prezidentkou pro koordinaci rotariánských golfových turnajů. František Noháček dosáhl vysokého věku a přes všechny strasti žil vyrovnaným životem, k čemuž mu určitě pomáhala víra, četba a potřebný klid nacházel také u včel. Po roce 1989 si pochopitelně zažádal o restituce, ale na obnovu hospodářství se už necítil a ani by to asi moc dobře nešlo. Navíc všichni tři vnuci (Tomáš, Martin a Zdeněk) sice vystudovali vysokou ekonomickou školu, ale k práci v zemědělství se už moc neměli. Ukázkou pokorného charakteru pan Noháčka je i fakt, že když se začal stavět obchvat Nymburka, pochopil, o jak potřebnou věc se jedná a s pozemky, které byly pro obchvat potřebné, nespekuloval, ale naopak je sám nabídl za víc než vstřícnou cenu. (LL)