*1766 – †1848
V archivu poděbradského muzea je mezi rodokmeny zpracovanými Janem Hellichem i rozsáhlý rodokmen rodu Novotných, jehož poslední generace v Poděbradech stále žije. Když ho Jan Hellich kolem roku 1914 sestavoval, žilo tu stejného jména na 36 rodin. Jméno Novotný, podobně jaké Nový či Novák se objevuje v českých zemích už jako běžné v polovině 16. století. Říkalo se tak cizím poddaným, kteří přišli do vsi z jiného panství, buď sousedního, nebo i vzdáleného jako noví osadníci, noví poddaní. Rovněž na poděbradském panství se toto jméno často už v minulosti vyskytovalo. Nejstarší známí poddaní toho jména v Poděbradech byli v polovině 17. století tři rybáři, kteří tu založili tři hlavní větve. Kolem roku 1641 je znám Jan Novotný, žijící v pazderně na Bělidlech. Druhý rybář Václav Novotný žil už v rybárně Na Kopečku a měl nejvíc potomků. Třetí bratr Martin byl pravděpodobně pekařem. Z mnoha jeho dětí s manželkou Kateřinou se dožili dospělosti jen dva synové. Mladší Jan si vzal dceru měšťana Jakuba Müllera a starší vyučený pekař zřejmě pokračoval v otcově řemeslu a byl přijat za mistra do cechu pekařského v roce 1775. Dožil se 74 let a s manželkou Alžbětou zplodili celkem 12 dětí. Polovina z nich zemřela v dětském věku, ale zbylí Josef, Matěj, František, Dorota, Barbora a Jan založili rodiny a měli četné potomstvo. Vydáme-li se po linii Františka Novotného, ten už nepokračoval v pekařském řemesle, ale stal se krejčím. O jeho třech dětech z prvního manželství není nic známo, ale v druhém manželství se sestřenicí Barborou Novotnou, dcerou rybáře Jana Novotného, se narodilo dalších pět dětí. Dvě zemřely ještě v dětském věku, přežili synové Jan a Antonín a dcera Anna. V úvodu zmíněný nejstarší syn Jan, narozený v roce 1766, se stal také krejčím. Přiženil se do domku čp. 63/III na Dláždění, kde měl krejčovskou živnost jeho tchán František Lupacius. Když manželka Anna po dvou letech zemřela, oženil se František Novotný podruhé s Kateřinou, jejíž otec Vít Šantl měl také krejčovskou živnost. Z prvního manželství mu zůstal syn Antonín, z druhého manželství se mu narodilo osm dětí, z nichž dospělo pět. A právě tento Jan, narozený v roce 1766, nás může zajímat, protože se zachovalo pár listů z jeho rukopisného dílka nazvaného Knížka poznamenání pamětihodných věcí, tedy událostí, které se ho přímo dotýkaly. Rukopis začíná rokem 1791, kdy ve věku 62 let zemřela jeho matka Barbora Novotná právě v čase, kdy se vrátil z vandru a stal se v Poděbradech krejčovským mistrem. V roce 1793 píše o své svatbě s Kateřinou Šantlovou v kostele Povýšení sv. Kříže a pak zapisuje jména devíti dětí, které se jim postupně narodily do roku 1810. Mezitím jsou zmínky o úmrtí bratra Antonína († 1796) a sestry Anny († 1799). Tyto své dvě děti přežil otec František, který zemřel v roce 1814 v požehnaném věku 82 let. Jan sám ovdověl v roce 1836. S početnou rodinou žil v malém domku po Šantlových uprostřed zahrady čp. 55/III v dnešní Havlíčkově ulici. Z Janových synů stojí za připomenutí nejmladší syn František, narozený v roce 1810, který měl malířské nadání. Vyučil se malířem pokojů u poděbradského mistra Františka Bergmanna a od mládí maloval také obrazy olejem. Ty si od něj kupovali hlavně místní měšťané. Do muzejních sbírek se dostal portrét Martina Paroubka a krále Jiřího, malovaný podle dobové rytiny. František se oženil s Marií, sirotkem po kramáři Bernardu Sumovi, a žil s rodinou ve zděděném domku čp. 55/III. Z jejich osmi dětí dospěly čtyři. Nejstarší František Novotný se stal na zdejším okresním hejtmanství komisařem a zůstal svobodný. Když v roce 1887 zemřel, prodali příbuzní domek se zahradou staviteli Josefu Fialovi, který už předtím získal sousední nemovitost čp. 54/III. Obojí záhy nato přestavěl v řadový patrový dům uprostřed východní strany Havlíčkovy ulice, aby ho hned poté prodal JUDr. Janu Kvíčalovi. Ten tady měl po mnoho let advokátní kancelář i byt. Útlá Novotného kronika je zajímavým dobovým dokumentem. Kromě rodinných událostí se tu dovídáme, co se dramatického dělo ve městě v letech 1791 až 1848, kdy je v kronice poslední zápis. Z dnešního pohledu to naši předkové vůbec neměli lehké. Velké povodně a průtrže mračen se často střídaly s dalšími živelnými pohromami. Je tu zmíněn rozsáhlý požár 16 domů na náměstí a sladovny u Valů v roce 1800 i největší požár v dějinách Poděbrad, k němuž došlo v dubnu 1832. Požár začal nevinně na Kostelním předměstí, ale silným větrem se rychle přenesl na celé město. Padlo mu za oběť 80 domů, 12 stodol, pivovar, šatlava a uhořelo sedm lidí. Pochopitelně všechna tato neštěstí provázela neúroda a velká drahota. Navíc byl i zdejší lid sužován v letech 1800 až 1814 napoleonskými válkami a v roce 1831 cholerou, na kterou v Poděbradech zemřelo najednou 20 lidí včetně všech příbuzných z rybárny Na kopečku. Zřejmě zanedlouho po posledním zápisu z roku 1848 dvaaosmdesátiletý Jan Novotný zemřel. Umíral asi v dost špatném psychickém rozpoložení, protože své psaní končil slovy: „1848 konštituce, na česko svoboda, a to bylo strašlivý, jeden druhého chtěl na potkání zabít a každý musel bejt vojákem a ze všech stran to strašilo vojnou, takže bylo strašné bejt.“ (JH)