*1931 – †2001
Tak jako nenápadně žila, tak stranou veřejného zájmu i poct opustila tento svět. Přesto zůstala v srdcích tisíce dětí, které měly to štěstí potkat se s jejím empatickým přístupem, kdy každý žák byl vlastně součástí široké rodiny, a pro každého byla ochotná se obětovat. Patřila k těm učitelům, na které se nezapomíná, protože svým citlivým přístupem a osobním příkladem formovala budoucí životní postoje dětí, které si ve věku deseti patnácti let moc neuvědomovaly, s jakou vzácnou povahou se s tou drobnou paní za katedrou se potkávají. Možná to bylo dáno i tím, že odmala toužila být dětskou lékařkou, milovala děti a vždycky chtěla pro všechny to nejlepší. Narodila do zemědělské rodiny Jiřiny a Josefa Čihulových v Koutech, kteří měli menší zemědělskou usedlost s polnostmi a hospodářským dvorem. Dáša chtěla studovat vysněnou medicínu, ale kvůli svému rodinnému původu se v padesátých letech minulého století na školu nedostala. Proto si zvolila práci učitele, kde mohla pracovat s dětmi, ale víc než o tělo se starala o jejich duši. Mohla do této profese promítnout svou velkou lásku k historii, literatuře a jazykům, což nakonec také vrchovatě zúročila jako učitelka s aprobací na český jazyk, literaturu a dějepis. Dagmar Opřátková měla to štěstí, že patřila mezi studenty legendární Koleje Jiřího z Poděbrad, kterou absolvovala v roce 1951 ve třídě profesora Rudolfa Tesaře. Tam dostala velmi dobrý studijní základ, se kterým pak uspěla na vysoké škole. Ovšem po absolutoriu pedagogické fakulty dostala umístěnku do Úštěku u Litoměřic. V pondělí vždycky ve čtyři hodiny ráno vstávala doma v Koutech, aby stihla dorazit na vlak do Úštěku, kde učila na základní i na střední škole. Přes týden bydlela v pronájmu a na víkendy se zase vracela domů. Přes složité podmínky kočovného života tam navázala celoživotní přátelství, ale přesto přivítala, když se jí podařilo získat místo blíž domovu na základní škole v Městci Králové. Konečně v roce 1970 nastoupila do základní školy Zdeňka Nejedlého (dnes ZŠ TGM), ale to už od svatby v roce 1959 bydlela v Poděbradech v domečku Na Dláždění. S manželem Ladislavem (1931–2012), původem z Dymokur, který pracoval jako technik v pražské Tesle, měla dvě děti – Ladislava (1963– 2005) a dceru Dagmar (*1965), která se provdala do Hradce Králové. Dagmar Opřátková učila až do roku 1986, kdy odešla do důchodu. Bohužel poslední etapu života ji postihlo těžké neurologické onemocnění, v jehož důsledku nemohla chodit. O to víc se soustředila na ruční práce – šila, pletla, háčkovala, vyšívala a podle možností se věnovala zahrádce. A když byla volná chvilka, hodně a ráda četla. (LL)