*1929 – †2021
Když se rodina Libora Pátého přestěhovala v červenci 1938 z Prahy do Poděbrad, devítiletému chlapci se rázem změnil život. Bohužel to zdaleka nebyl jediný zlomový životní okamžik. Otec, který tehdy pracoval jako vysoký ministerský úředník, se rozhodl i s ohledem na vzrůstající politickou nejistotu opustit státní služby a přijal post ředitele firmy Azbestos ve Zvěřínku a rodina šla pochopitelně s ním do k životu přijatelnějších Poděbrad. Chlapci, který od dětství rád četl, hrál na několik hudebních nástrojů, se náhle otevřel barvotiskový maloměstský svět kolonádních koncertů, ale současně také svět tvrdé školní rutiny a na Pražáky nepřátelsky vysazených spolužáků. Protože Poděbrady se staly za Protektorátu rekreačním místem pro příslušníky Hitlerjugend, tak všechno školství muselo uvolnit prostory a děti se přesunovaly do okolí. Proto také Libor začal od roku 1940 jezdit vlakem i a kole do Nymburka na osmiletou měšťanskou školu, což začínalo být od roku 1944 s přibývajícím spojeneckým bombardováním velmi nebezpečné. Ve škole si vedl dobře, ale krátce před maturitou v roce 1948 se nerozvážně dopustil na tehdejší dobu nebezpečného výroku o Stalinovi. Následně byl vyloučen ze všech škol v republice. Otec mu nabídl možnost emigrace, ale to Libor odmítl. Nakonec se mu podařilo vyjednat možnost složit maturitu v individuálním režimu v Kolíně a uspěl na samé jedničky. Při volbě vysokoškolského studia zvažoval historii, latinu, matematiku a fyziku. Nakonec nastoupil na obor matematika a fyzika na Přírodovědeckou fakultu UK. V té době ještě plně nefungovala kádrovací mašinérie a univerzitě stačilo maturitní vysvědčení z Kolína. Jenže se blížil další zlomový okamžik. V posledním semestru dostal před státnicemi nečekaně povolávací rozkaz k nechvalně známým oddílům PTP. S velkou pravděpodobností se Libor Pátý později domníval, že udání přišlo od sousedů z Poděbrad… Nuceně tedy přerušil studium a trmácel se po karvinských dolech a v muničním skladišti v Brdech. Koncem roku 1953 byl propuštěn a díky předchozímu přerušení studia se mohl vrátit na vysokou školu – na nově zřízenou Matematicko-fyzikální fakultu UK. Nastoupil na novou katedru vakuové techniky, kde prokázal výjimečné schopnosti a po absolutoriu zůstal na škole jako asistent. Jenže opět zaúřadovala další zlomová náhoda. Spolužák z nymburské oktávy úřadující na ministerstvu školství si vzpomenul na jeho dávný “prohřešek“ a následoval vyhazov z fakulty. Čtyři roky pak pracoval v továrně na žárovky Tesla Holešovice. Nicméně zůstal externím aspirantem, a proto mohl po práci docházet na fakultu do laboratoře. V roce 1963 se na základě konkurzu dostal zpět na své původní místo. V roce 1968 mu měla vyjít zásadní a zcela inovativní práce Fyzika nízkých tlaků s plánem překladu do světových jazyků. Jenže z důvodu okupace se tak nestalo a Libor Pátý přišel o primát být zakladatelem nového oboru. Nic na tom, že jeho metodu stále aplikují třeba i špičkoví jaderní vědci ve švýcarském CERNu. Na fakultě pracoval až do roku 1989 a jeho vědecká práce měla stále silnější politický podtext. Přesto byl v roce 1983 jmenován docentem. Na jaře roku 1989 se podílel na vzniku debatního „Kruhu nezávislé inteligence“ a 17. listopadu byl vyzván, aby vystoupil na Albertově a následně pak prošel v čele průvodu až na Národní třídu. Na výzvu Václava Havla se stal jedním ze zakladatelů Občanského fóra v Činoherním klubu a logicky pak stál společně s Václavem Havlem 21. listopadu na legendárním balkonu Melantrichu na Václavském náměstí. Aktivní působení v politice završil v letech 1990 – 1993 jako první náměstek ministra školství. Potom se již odebral na zasloužený odpočinek. Přežil svého syna i manželku Ludmilu Eckertovou, která s ním byla spřízněnou dobrou duší ve vědě i v hudbě. Často spolu rádi koncertovali v komorním kvintetu (on hoboj a ona flétna). Profesora RNDr. Libor Pátého, CSc velmi zajímala historie a do posledních okamžiků nepřestával být zaujatým pozorovatelem i interpretem vědy, kultury a politické scény. (LL)