*1925 – †2018
Narodil se v Praze, kde také získal své základní, středoškolské a následně i vysokoškolské pedagogické vzdělání v oboru chemie, biologie a zeměpisu. V roce 1948 zahájil učitelskou práci jako středoškolský profesor na gymnáziu v Poděbradech, kde působil až do roku 1974, kdy byl jmenován ředitelem gymnázia v Nymburce. V této funkci setrval sedm let a zbývající léta před odchodem do důchodu pracoval jako učitel v Centru odborné přípravy (COP) v Nymburce. Mládí strávil v Praze, nejdříve na Žižkově, později se jeho rodina přestěhovala do Zahradního města. Jeho otec Karel Pergel se za 1. světové války dostal v ruském zajetí do Legií, kde od roku 1917 pracoval ve finanční správě. Po návratu do Československa pracoval v nově založené Legiobance jako úředník. Rodina se úzce stýkala s rodinou MUDr. Adolfa Meixnera, osobního lékaře prezidenta T. G. Masaryka, takže intenzívně vnímala tehdejší vývoj naší republiky. Není proto náhodou, že druhý syn Luďka Pergela dostal jméno Tomáš. Během 2. světové války se Luďku Pergelovi podařilo v roce 1944 odmaturovat na gymnáziu na Vinohradech díky tomu, že tento ústav gestapo náhodou nezavřelo. Po maturitě až do konce války pracoval nejdříve pro Nivelaci a pak pro Vojenský kartografický podnik v Praze Dejvicích. Ihned po osvobození již v létě 1945 zahájil studium biologie a zeměpisu na přírodovědecké fakultě UK, aby doplnil své vzdělání i vysokoškolským titulem. Svoji učitelskou činnost zahájil 1947 na gymnáziu v České Lípě, při tom průběžně pokračoval ve studiu a 2. státní zkoušku složil až později. Od roku 1948 do roku 1992 pak působil v Poděbradech. Zde také založil rodinu. Jeho pedagogická práce byla velmi rozmanitá a neomezovala se jen na výuku ve škole. Zeměpis pro něj nebyl pouhým sdělováním fakt, a proto organizoval pro zájemce z řad žáků v letech 1961–1966 poznávací týdenní prázdninová putování po některých vybraných lokalitách Československa. Tak měli žáci gymnázia možnost poznat Babiččino údolí, Teplicko, Domažlicko, jižní a severní Moravu i další místa naší republiky. Pro šíři zájmů a vědomosti přesahujících jeho aprobační předměty ho někteří kolegové označovali za renesanční osobnost. Zejména oceňovali jeho hluboké znalosti filosofie a jeho další celoživotní lásku tzv. „vážnou“ hudby. V době, kdy se do osnov gymnázia dostala i hudební výchova, neváhal a při výuce tohoto předmětu u řady žáků vyvolal zájem o tuto oblast kultury v médiích tehdy silně utiskovanou populární hudbou. Kromě toho v r. 1972, kdy v Československu začala působit organizace Hudební mládež sdružující mladé lidi se zájmem o vážnou hudbu, inicioval vznik pobočky této organizace v Poděbradech a pomáhal jí v její činnosti. Byly organizovány diskotéky vážné hudby s průvodním slovem, které často zajišťoval právě profesor Pergel. Na jeho ředitelské působení na nymburském gymnáziu pamětníci také rádi vzpomínají. Zejména si cení kulturních akcí, které v té době organizoval, besedy se zajímavými osobnostmi: Miroslavem Horníčkem, Ladislavem Peškem, Vladimírem Menšíkem, Bohumilem Hrabalem a dalšími, poslechové pořady rockové hudby s Jiřím Černým, a hlavně možnost zvát do hodin anglického jazyka rodilé mluvčí z Anglie a USA, což v tehdejší době rozhodně nebylo běžné. V r. 1992 se s manželkou pro neshody s novým majitelem činžovního domu odstěhoval z Poděbrad. Zbylých 26 roků strávil v Libštátu nedaleko Semil, v kraji, ze kterého pocházela jeho manželka Ljuba. Přes pokročilý věk ani tam nezůstával bez práce a až do konce života pomáhal místním lidem formou soukromé výuky například němčiny. Kromě toho se pravidelně účastnil všech srazů absolventů poděbradského gymnázia. (TP)