*1953
Rodák z moravského Šternberku se v devíti letech s rodiči přestěhoval do Poděbrad. A než si našel nové kamarády, rád se o prázdninách vracel k prarodičům na Moravu do Žerotína nedaleko Olomouce. Od mládí měl rád pohyb a brzy zjistil, že v Poděbradech bylo mnohem víc příležitostí, jak se sportovně realizovat. V jedenácti začal chodit do Sokola a následně do jeho sportovní gymnastiky. Ale ve třinácti letech se dostal mezi partu poděbradských vodáků. Od té doby bylo jasné, že voda se stane trvalou součástí jeho života. V té době bohužel už skončila slavná éra závodníků Kodeš, Vokál, Košťálová-Dusilová a dalších a nová generace kluků a holek kolem čtrnácti let se v podstatě trénovala sama. Na druhou stranu to bylo období absolutní svobody bez dohledu dospělých a náležitě si to všichni užívali. V patnácti letech začal dojíždět do Prahy na Střední průmyslovou školu zeměměřickou. Po dokončení studia krátce nastoupil do podniku Geodézie v Nymburce a pak na dvouletou vojenskou službu v Kašperských Horách. Po návratu z vojny se vrátil na Geodézii, následoval Agrostav Kolín a nakonec OSP Nymburk a po privatizaci PMS Poděbrady. Tam strávil největší část profesního života. Jelikož stavební firma střední velikosti nemůže mít pro každou činnost určeného pracovníka, docházelo ke kumulacím funkcí, takže střídal nebo dělal současně vedoucího dopravy i zámečníků, bezpečnostního technika, správce budov, správce odpadového hospodářství a k tomu také ještě pracoval jako zeměměřič při vytyčování staveb. Různorodost práce mu vyhovovala. Hned po vojně se vrátil ke sportu a postupně s kamarády od vody znovu rozjížděl činnost rychlostní kanoistiky, která v té době hodně stagnovala. S rozšiřováním koryta řeky musela poděbradská loděnice ustoupit požadavkům splavnění Labe. Ale protože v té době už poděbradští vodáci začali opět jezdit na závody a nechtěli přerušit trénování, začali svépomocí budovat nové zázemí. Samozřejmě s nemalým přičiněním právě Jana Pfoffa. Nejdříve přišla na řadu z prken ze starých loděnic od Labe bouda na lodě v Kluku, následně stavba loděnice na Jezeře v Poděbradech a nakonec do třetice stavba loděnice u milovaného Labe. Jízda na Labi je úplně něco jiného než na jezeře vzhledem k tomu, že při tréninku musí závodník ujet nejméně deset kilometrů. Samozřejmě, větší sportovní ambice musely ustoupit s ohledem k přibývajícím rokům. Přesto si ještě stačil vyjet I. výkonnostní třídu na kanoi. Ve třiceti letech přestoupil z kanoe na kajak a postupně začal obracet priority. To znamená, že se začal více zaměřovat na trenérskou činnost u dětí a mládeže. Trénování se věnuje už přes čtyřicet let a za tu dobu získali svěřeni Jana Pfoffa řadu republikových titulů, účastnili se v rámci reprezentace mezinárodních soutěží jako Olympijského festivalu mládeže v Italském Lignanu, včetně zisku bronzové medaile na Mistrovství Evropy juniorů v Poznani. Jan Pffof je potřetí ženatý. Z předchozích dvou manželství má dva syny, kteří se také věnují kanoistice. Starší Honza přešel z Poděbrad do Dukly Praha, ale z důvodů studia na vysoké škole musel trénování omezit. Nyní také významně pomáhá s trénováním v Poděbradech. Mladší Michal se dostal do juniorské reprezentace, vystudoval Fakultu tělovýchovy a sportu a nyní úspěšně trénuje v oddíle Sport Zbraslav a částečně v Dukle Praha. Třebaže trenérská práce je pro Jana Pfoffa staršího klíčová, stále se snaží jít příkladem i jako sportovec. Součástí tréninků vodáků je běh nejen na vlastních nohou, ale i na lyžích a tak je jasné, že i tyto činnosti stále provozuje také na veřejných závodech. Jako příklad lze uvést pražské půlmaratóny, nebo lyžařské závody. Je členem Klubu ligy mistrů Jizerské padesátky, což znamená mít třicet a více účastí. A ještě také stále závodí za veterány na kajaku. V roce 2010 se zúčastnil obnoveného třídenního závodu Budějovice – Praha (182km). První ročník se jel v roce 1922. V minulých ročnících, ještě před vybudováním přehrad na Vltavě, se tohoto legendárního závodu účastnili i někteří poděbradští závodníci, což byla nemalá výzva. Jednoznačným přáním Jana Pfoffa je, aby poděbradská rychlostní kanoistika měla do budoucna dostatek obětavých lidí, kteří budou dál pokračovat v rozjeté činnosti. (LL)