*1935 – †2015
Narodil se v Praze. Otec, Bedřich Pichl, zemřel brzy po jeho narození. Matka, Olga Pichlová, se o něho starala sama za přispění početné rodiny a služebné, jak bývalo v lépe situovaných rodinách zvykem. Jeho dědečkem byl významný poděbradský stavitel Josef Fiala (1880–1930), jenž během 1. republiky postavil v Poděbradech řadu soukromých i veřejných budov, které do dnešní doby stále patří k velmi osobitým a půvabným objektům. Jeho firma například v roce 1908 přestavovala panskou Dřevnici na první Knížecí lázně. Za všechny realizace uveďme ještě patrový dům v ústí Fügnerovy ulice do Riegrova náměstí, nebo Villu A. Málka na rohu ulic Studentská a Palachova a další vily, které postavil v Poděbradech nejen pro svoji rodinu. Právě v jedné z nich, Villa Olga, Pichlovi bydleli. Do početné širší rodiny patřil také významný architekt a urbanista Oldřich Liska, spolupracovník Jana Kotěry a Josefa Gočára, který byl manželem Pavlovy tety Anny. V královéhradecké rodinné vile strýčka Oldřicha, který je na přání své manželky pohřben v Poděbradech, Pavel Pichl v mládí opakovaně pobýval ve velmi inspirativním uměleckém prostředí. Další teta se provdala do Prahy a pod jménem Slavíková i tam na přelomu století pokračovala s tenisem, který začala dobře hrát už v rodném městě. A jejím vnukem je wimbledonský vítěz Jan Kodeš. Další tetou byla Anděla, provdaná Horová, jejíž manžel Alois Hora, rovněž stavitel, byl autorem několika prvorepublikových knih pro mládež jako třeba Český skaut mezi indiány. V rodině se hodně koncertovalo, a to jak na klavír i na housle. Za klavírní křídlo Pavel Pichl usedal, byť ještě zpočátku nedosáhl ani na pedály. Krom toho cvičil i na housle, které doma zbyly po otci. Celkem logicky byl matkou po obecné škole přihlášen ke studiu na nově vzniklé Koleji krále Jiřího z Poděbrad, kam nastoupil v roce 1946 do čtvrtého ročníku. Přímo do jeho třídy s ním chodili budoucí světoví režiséři Miloš Forman a Ivan Passer. Po maturitě pokračoval na pražské pedagogické fakultě, kde nejprve získal titul promovaný pedagog a teprve později mu byl se změnou zákona přiznán titul Magistr. Cílem Pavla Pichla bylo proměnit lásku k hudbě v celoživotní poslání. A to se mu také vrchovatě podařilo. V roce 1954 nastoupil jako čerstvý vysokoškolák na poděbradskou lidovou školu umění a prožil tady téměř 50 aktivních let. Převážně učil na klavír a stal se v tomto oboru velmi respektovaným kantorem. V osmdesátých letech 20. století byl také ředitelem zdejší lidové školy umění a vedle klavíru občas vypomáhal i s výukou hry na akordeon. Pochopitelně na většině školních koncertů doprovázel žáky při jejích vystoupeních hrou na klavír. Hudbě se věnoval i jako koníčku mimo zaměstnání. Hrál a zpíval s různými tanečními orchestry, například s Big bandem Josefa Jíny, v poděbradských dechových orchestrech, zejména pak v Poděbradce s dalším zpěvákem Josefem Ešnerem. Vlastní scénickou hudbou také opatřil několik inscenací poděbradských ochotníků, se kterými si občas ve zpěvohrách i zazpíval. V podstatě celý život prožil v Poděbradech. Byl třikrát ženatý a měl tři děti. Volný čas rád trávil na své chatě na Osečku. Při příležitosti 80. narozenin převzal Čestnou medaili města Poděbrady. Pohřben je na hřbitově v Poděbradech v rodinné hrobce.
(LL)