*1867 – †1942
Mezi 216 oběťmi rasové nenávisti za druhé světové války byla v Poděbradech i rodina Karla Poláka. Karel Polák přišel do Poděbrad v roce 1902 a kolem roku 1910 se definitivně usadil v ulici Na Hrázi po obchodníku Ginterovi, když se s celou rodinou přestěhoval do Spojených států, kde přijali jméno Ginsburgovi (o jejich synovi píšeme na jiném místě). Polákovi si v novém domě zřídili malý koloniál spojený s prodejem a čepováním lihovin. Při tom současně vykupoval kůže. Obchod odpovídal svým rozsahem potřebám periferie malého města se stálou klientelou širších sousedů. V obchodě především prodávala manželka Anna Poláková, rozená Friedová, narozená 1871 a spolu s ní za pultem byla i její mladší svobodná sestra Helena Friedová. Karel Polák obchod provozoval až do počátku roku 1939, když obchod i dům prodal pekaři Šoltysovi a přestěhoval se s manželkou a švagrovou Helenou nedaleko do nového bytu Na Proutnici. Anna Poláková psychicky těžko zvládala protektorátní situaci a cílenou perzekuci Židů a v roce 1941 zemřela. Polákovi měli celkem čtyři děti a téměř všechny, stejně jako otce a tety, tragicky postihl nesmyslný holocaust. Otec Karel Polák byl v době heydrichiády 5. června 1942 zatčen společně se švagrovou Helenou Friedovou a následně byli deportováni transportem smrti do Malé pevnosti Terezín. Helena Friedová pokračovala z přestupní stanice dál do Osvětimi, kde zahynula. Karel Polák byl ve svých pětasedmdesáti letech označen za přestárlého a mohl zůstat na dožití v Terezíně, leč už 14. července tady zemřel. Stejný osud v koncentračním táboře postihl nejstaršího syna Josefa (*1896), který žil v Praze v Dlouhé ulici a patří do statistiky milionů válečných obětí, u nichž není známé ani datum smrti. Dcera Milada Poláková (1898–1944), provdaná za obchodníka Richarda Neumanna, žila s manželem v bezdětné rodině v Březnici. Oba manželé byli, stejně jako další Židé, nejprve 20. listopadu 1942 odvezeni do Terezína, odkud byli v říjnu 1944 transportováni do Osvětimi, kde zemřeli v plynových komorách. Také druhý syn manželů Polákových František Polák (1900–1942) žil a bydlel v Praze, kde vystudoval vysokou školu a v hlavním městě pracoval jako úspěšný zvěrolékař. V roce 1942 byl odeslán stejným transportem jako jeho sestra se švagrem do Terezína, odkud koncem listopadu 1944 byl i s manželkou opět naložen do nákladního vlaku a jeho život vyhasl v Osvětimi v roce 1944. Jeho manželka Erna Poláková, měla štěstí v neštěstí a útrapy v koncentračním táboře přežila. Koncem války byla evakuována přes několik koncentračních táborů jako Kurzbach, Waldenburg, Freiburg a Merzdorf, až se jí a skupině dalších vězňů na konci války podařilo uprchnout a 14. května se dostala do osvobozené Prahy. Pouze nejmladší syn Jaroslav Polák se vyhnul deportaci do koncentračního tábora, protože v roce 1940 úspěšně uprchl přes hranice, protože jako zaměstnanec cestovní kanceláře Čedok měl vybudované zahraniční kontakty. Dostal se do Anglie, kde se oženil s emigrantkou z Rakouska a válku přežil. Když se po revoluci v roce 1945 vrátil zpět do Československa, zjistil, že z jeho rodiny nikdo nepřežil, proto se rozhodl zůstat už natrvalo ve Velké Británii. Napsáno s využitím podkladů Jaroslava Piroutka. (LL)