*1875 – †1947
Životní příběh jedné z nejvýraznějších osobností poděbradského Hlaholu se začal psát roku 1875 v jihočeské Soběslavi. Nesporný hudební talent dovedl Františka Procházku na pražskou konzervatoř, kde se věnoval studiu hry na varhany a skladbě. Do roku 1897 byl kapelníkem operního souboru Švandovy společnosti, v letech 1898 – 1901 pak prvním kapelníkem Národního divadla v Brně. Dále působil jako carský kapelník zakaspického praporu v Turkestánu (město na území dnešního Kazachstánu), operní kapelník v Berlíně, kde byl i soukromým korepetitorem Emy Destinnové, ve Stargardu (Pomořansko) nebo Bukurešti. Na rok se stal místem jeho působiště také Heřmanův Městec, kde byl činný jako ředitel kůru a člen tamějšího zpěváckého spolku. Roku 1909 se usadil v Poděbradech, kde se stal ředitelem kůru a také členem Zpěváckého a hudebního spolku Hlahol. Již o rok později se ujal funkce sbormistra. Zaměřil se na provádění nejpřednějších českých oper, čímž získal Hlahol vysokou uměleckou úroveň. S velkým úspěchem se setkala především premiéra Blodkovy opery V studni (1910) nebo Smetanovy Prodané nevěsty (1912). Mimoto se Procházka věnoval rovněž přednáškám na různá témata v Okresním osvětovém sboru a pořádal každoročně hudební večery. Během první světové války, kdy bylo mnoho mužů odvedeno a scházel duševní klid, radost a spokojenost, zasloužil se Procházka svou obětavou a pilnou prací o to, aby spolek stále fungoval. Pravidelně byly pořádány koncerty ve prospěch místních rodin chudých povolaných záložníků a sirotků po padlých vojácích. Po válečných letech se spolek vrátil k dřívějším aktivitám – samostatným koncertům, vystoupením v rámci Smetanovy pěvecké župy polabské, pořádání zábav a spolupráci s dalšími pěveckými spolky. O Procházkově úspěšné éře, která byla ukončena roku 1922, kdy jej na postu sbormistra vystřídal Antonín Munzar, svědčí nastudovaných 18 českých, 34 zahraničních oper a 69 operet. Roku 1929 byl František Procházka za zásluhy jmenován čestným členem Hlaholu, byl mu udělen čestný pěvecký odznak a diplom. Vyjma působení v Hlaholu byl rovněž kapelníkem prvního lázeňského orchestru a mj. dirigoval i Českou filharmonii, která několik sezón před válkou v poděbradském parku koncertovala. Svůj čas věnoval také výuce hudby a skladatelské činnosti, jež čítala především sbory, písně, melodramy a chrámovou hudbu. Ke své sbormistrovské funkci u Hlaholu se však František Procházka vrátil, a to v letech 1932 – 1936. Ačkoliv byla třicátá léta spojená s hospodářskou krizí, spolek byl v této době i díky němu velmi aktivní. Vyjma bohaté koncertní činnosti se podílel na vybudování busty Bedřicha Smetany (1935), jehož odhalení doprovodil zpěvem, významnou událostí se stalo také otevření muzea Hlaholu (1934) na prvním nádvoří poděbradského zámku. Procházka dále pravidelně přispíval do sborových hudebních časopisů, v roce 1934 byla vydána jeho záslužná práce Historie literátského kůru poděbradského a vynikající hudebníci z Poděbradska od r. 1550. František Procházka zemřel v Nymburce a je pochován na hřbitově v Poděbradech. (BS)