*1946
Rodák z Ostravy vyrůstal v drsném kraji Beskyd v obci Čeladná, kde nikdo nikdy nic nedostal zadarmo. A možná tahle skutečnost se promítla i do životní dráhy Čestmíra Rakušana. Jeho maminka Marie, za svobodna Šrubařová, byla z rodiny sedláka a obchodníka s dřívím. Tatínek Josef byl pro změnu z Podkrkonoší z Hořic, kde se narodil do rodiny hospodského. Tatínek, ročník 1898, musel v roce 1916 narukovat do 1. světové války, ale při první příležitosti vstoupil do Československých legií, s kterými se v roce 1920 vrátil do samostatné republiky. Jako vyučený kuchař prošel několika restauracemi, až zakotvil Ostravě na hlavním nádraží. Už v červnu 1939 byl zatčen gestapem za ilegální činnost a byl na 18 měsíců uvězněn. O rodinu se musela postarat matka. Po osvobození v roce 1945 začali rodiče opět pracovat v pohostinství a rodina se rozrůstala. Celkem měl Čestmír Rakušan tři sestry (Věru, Boženu a Libuši) a bratra Radka. Protože matka byla hluboce věřící a otec živnostník, mohl vystudovat jen technický obor. Rozhodl se pro studium stavařiny. Po absolutoriu průmyslové školy ve Valašském Meziříčí byl přijat v roce 1974 k dálkovému studiu na VUT Brno, obor pozemní stavitelství a od dělníka, přes mistra, přípraváře až po vedoucího výstavby přes různé pozice byl od roku 1964 až do roku 1980 věrný Vítkovickým stavbám Ostrava. Ty ho přivedly na jednu stavbu do Nymburka, kde rychle zjistil, že vedle sousedící Poděbrady by mohly být dobrým místem k životu. Čtyři roky pracoval v nymburských Železničních opravnách a strojírnách v pozici investičního náměstka a tady považuje za nemalý úspěch realizaci významné rekonstrukce dílen ČSD v Nymburce. V roce 1986 přestoupil ve stejné funkci do poděbradských skláren, kde působil až do roku 1990. Jeho úkolem byla výstavba nové sklárny poblíž velkoskladu u Stavební ulice v Koutecké čtvrti. Z realizace sešlo pro velký odpor veřejnosti a to Čestmír Rakušan považuje za jednu ze svých proher. V té době už od roku 1981 bydlel s rodinou v Poděbradech na Žižkově, kde si postavil rodinný dům. S manželkou Jaroslavou, která byla učitelkou v mateřské škole, se poznali na léčení v Mariánských lázních v roce 1971. V roce 1972 přišla na svět dcera Jana, gymnaziální učitelka a v roce 1977 rodinu doplnil syn Pavel, který se později zapojil do rodinné firmy. Právě listopadová revoluce 1989 před Čestmírem otevřela nové možnosti. Rozhodl se k zásadnímu kroku, a to že přestane být zaměstnancem a vydá se do další životní etapy jako podnikatel. V roce 1991 založil jako fyzická osoba firmu NorWit. Zpočátku kanceláří mu byl automobil, skladem rodinný dům a začínající obchod stál jen na dvou typech produktů – na stacionárních kompresorech pro průmyslovou výrobu a řezacích strojích a diamantových nástrojích. Podnikání pomalu nabíralo dech. Významný podíl na dalším rozvoji firmy i samotné rodiny vždycky měla manželka Jarmila. Od roku 1994 se NorWit stal poděbradskou společností s ručením omezeným a Čestmír Rakušan stanul v čele rodinné firmy jako jednatel. V současné době je prokuristou, syn Pavel Rakušan je jednatelem a ředitelem a funkci manažera služeb a druhého jednatele vykonává zeť Pavel Šlapák. Za více než 30 let tak vybudoval respektovanou společnost se šedesáti zaměstnanci, která je dlouhodobě důvěryhodným partnerem nejen pro drobné živnostníky, ale i pro velké nadnárodní korporace v oblasti stavebnictví a průmyslu. Velmi pravděpodobně za podnikatelským úspěchem stojí rodinné prostředí, kde poctivá práce byla vždycky na prvním místě. Možná tomu přispěly i jasně formulované a tvrdě prosazované pracovní zásady, které si vytýčil už na začátku podnikání. Firma je tady pro zákazníka, důvěra, vzájemná komunikace, iniciativa a objektivita, nadšení, jednoduchost a pravdivost a radost z práce. Ve volném čase Čestmír Rakušan vždycky rád sportoval a přes fotbal a tenis skončil u golfu. Po roce 1990 se také zapojil do obecních záležitostí v komisích a obchodních společnostech Poděbrad, s manželkou převzali městská ocenění a jeho život také už delší čas naplňuje křesťanské společenství Církve bratrské v Poděbradech. Není divu, že právě v Bibli našel dva citáty, které si vytýčil jako své krédo. Ve Starém zákonu je to: „Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nespoléhej. Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati a onť spravovati bude stezky tvé.“ V Novém zákonu pak: „Tak i jazyk malý oud jest, avšak velice se vynáší. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!“ (LL)