*1918 -?
Tuto mladou akademickou malířku, rodačku z Brna, na krátkou dobu života zavál osud do Poděbrad, kde působila jako profesorka kreslení. Jejím otcem byl architekt Methoděj Zoubek (1888) a matka Vojtěška Zoubková, rozená Merhautová (1886). Z Brna se dostala na Vysoké učení technické do Prahy, kde po dobu dvou let 1940–1942 navštěvovala výuku. Pokračovala pak na Akademii výtvarného umění v Mnichově (Akademie der bildenden Künste München). Po návratu z Mnichova začala pracovat jako profesorka kreslení v Poděbradech a zde také obdržela několik uměleckých zakázek. Během pobytu v Poděbradech bydlela s rodiči v Hellichově ulici 247. Z tohoto období se dochoval v Polabském muzeum v Poděbradech konvolut kreseb a studií, většinou portréty žen a mužů z profilu, poloprofilu, akty a poloakty – studie ženských i mužských těl, malovaných rudkou, černým i hnědým uhlem i s vystínováním bělobou, které jsou datovány lety 1943–1945. Zde již uvádí signaturu Vojtěška Zoubková Řezníčková. V deskách jsou přiloženy i dva akvarely – opět portréty staré ženy a muže a menší studie bělobou a uhlem s námětem mistra Jana Husa ve vězení. Ve sbírce obrazů je dochovaný portrét mladé ženy, jenž má vlasy překryté krajkovým přehozem, provedený v technice olejomalby na sololitové desce. Vyznačuje se impresionistickou prací s barvou, především v podání krajkového závoje a pastózností malby. Takový je i další dohledatelný obraz Dívenka v kroji. V Poděbradech se již v roce 1940 podílela na výstavě „Poděbrady včera – dnes a zítra“, která byla naplánována na jeden měsíc mezi 14. 7. až 14. 8. Pro výstavu vytvořila „Sportovní a rekreační plán poděbradský“, který se vyznačuje zjednodušenou schematizující malbou cest, přičemž objekty jako zámek, lodě, zábradlí mostu jsou podány perspektivně z nadhledu, lidské postavičky vtipně předvádějí možnosti sportovního a rekreačního využití. Součástí této výstavy byla i prezentace malířských děl autorů jako byl Ludvík Kuba, Oldřich Kerhart a prof. Otakar Sedloň. Vojtěška Zoubková zde vystavovala čtyři olejomalby: Blatouchy, Zátiší s jablky, Bez a Poděbradský zámek v poledne. Na pražské i poděbradské scéně není jinak ve výstavách zastoupena. Po vyhoření Jiříkova divadla v roce 1937 byl divadelní sál přestěhován na zámeckou Kovárnu, kde dostala Vojtěška Zoubková Řezníčková prostor v klenebním segmentu nad jevištěm pro namalování fresky. Někdy v roce 1940 tak ztvárnila dvě polopostavy kovářů s výhní propojené stuhami se dvěma erbovními městskými štíty a třetím štítem se znakem podkovy, tedy cechu kovářů. Obrysová freska byla lineárně provedená během rekonstrukce divadla na přelomu tisíciletí byla zcela přebílena. Někdy za druhé světové války také vznikla objednávka na velký obraz s námětem sv. Barbory a modlících se horníků s vedutami poděbradského zámku a kutnohorského chrámu sv. Barbory, který je malován technikou olejomalby. Postava sv. Barbory s mučednickou ratolestí v modrém splývavém šatu je natočena celou postavou doprava k záři Boha, který osvětluje celý obraz žlutozlatou barvou a tvoří tak pozadí světice. V popředí pod jejíma nohama klečí dva modlící se horníci s atributy dvou kahanů a s otevřenou svatou knihou na stole. Obraz byl součástí výzdoby Havířského kostelíčka v Poděbradech, dnes ve sbírkách Polabského muzea. Na objednávku radnice v Poděbradech v roce 1946, v měsících listopadu a prosinci před skonem básníka Stanislava Kostky Neumana namalovala jeho portrét. V roce 1951 se Vojtěška Zoubková Řezníčková odhlásila z trvalého pobytu v Poděbradech a odstěhovala se neznámo kam a aktuálně nelze nikde dohledat její další uměleckou činnost ani datum a místo úmrtí. (VeL)