*1907 – †1987
Napsal 57 knih, z nichž nejznámější je asi Honzíkova cesta, na které vyrostla generace dnešních čtyřicátníků a starších čtenářů, ale státní cenu v roce 1980 dostal za literárními kritiky nejvýš ceněnou románovou trilogii o vládě Jiřího z Poděbrad „Přede mnou poklekni“, „Čekání na krále“, „A zbyl jen meč“. Naproti tomu tento prorežimní komunistický spisovatel, předseda Svazu československých spisovatelů, představitel socialistického realismu právě také v roce 1980 zase obdržel jako dosud jediný český spisovatel cenu Hanse Christiana Andersena. Ta je obecně považována za nejprestižnější mezinárodní ocenění pro autory dětské literatury a od roku 1956 ji každý sudý rok uděluje dánská královna. Není to zkrátka jednoduché, když se na umění budeme nekriticky dívat jen ideologickými brýlemi. Asi je třeba dokázat odlišit politický plevel od literární kvality. Je pravda, že třeba právě Honzíkova cesta musela být pro současná vydání zbavena nánosu termínů a reálií, které odešly se změnou režimu po roce 1989. Přesto veselé a laskavé příběhy putování pětiletého Honzíka přetrvaly a jsou asi nesmrtelnou klasikou. Navíc tahle jeho zřejmě nejslavnější knížka vznikala v podkroví Říhova poděbradského domu. Však také obsahuje i řadu zdejších námětů i reálných postav. Totéž platí i pro jeho další příběhy s Vítkem. Chlapec sice bydlí na vesnici, ale z indicií je zřejmé, že jde o Poděbrady, případně o blízkou Libici nad Cidlinou. Do svého poděbradského domku jezdil Říha se železnou pravidelností i v době, kdy už trvale žil v Praze. V horním patře domu pak pravidelně psal až do pozdních let. V Poděbradech také vznikala zmíněná slavná historická trilogie věnovaná Jiřímu z Poděbrad. Říha se sice narodil v jižních Čechách ve Vyšeticích na Táborsku, ale tatínek kovář neuměl skousnout příkoří a občas v návalu hněvu honil s kladivem po dvoře majitele velkostatků. Proto se rodina často stěhovala. V roce 1919 dostal otec práci v Klukách u Čáslavi a právě v Čáslavi Bohumil později absolvoval také učitelský ústav. Mladý kantor tři roky pendloval jako výpomocný učitel v okolí Čáslavi a po vojenské službě nastoupil už jako odborný učitel na měšťanskou školu v Habrech. Odtud přešel v roce 1938 na poděbradskou měšťanku, kde působil do konce 2. světové války. V té době si z dědictví po babičce postavil v dnešní Jandově ulici již zmíněný dům. V Poděbradech učil až do konce druhé světové války. A právě tady mu vyšly v roce 1941 i první dvě pohádkové knížky O lékaři Pingovi a O třech penízcích, skrytě oslavující lidskou statečnost. Třebaže pohádky nebyly středobodem zájmu cenzury, zřejmě dostal vážné varování, aby si s podobnými alegoriemi nezahrával. Proto se psaní znovu začal věnovat až po roce 1945. Povýšil na školního inspektora, nejprve ve Vysokém Mýtě a od září 1949 tři roky inspektoroval v Poděbradech. Odtud pak vedla cesta do vysokých funkcí ve svazu spisovatelů. Dvanáct let řídil Státní nakladatelství dětské knihy. Bohumil Říha dostal řadu vyznamenání, kterými socialistické Československo oceňovalo své věrné, včetně titulu národní umělec v roce 1975. Třebaže některé jeho knihy jsou zřetelně poplatné době, Říha stále patří mezi naše nejúspěšnější spisovatele pro děti a mládež, ostatně některé jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. Svůj vřelý vztah k Poděbradům vyjádřil přáním, aby byl pohřben na zdejším hřbitově. (LL)