*1926 – †2013
Věrná sokolka a hrdá vlastenka začala do Sokola chodit už jako malé děvče. Byla pamětnicí zlatých sokolských časů, stejně jako potupných změn a čistek, které přinášela německá a později komunistická totalita. O to radostněji pak se znovu po roce 1945 a s velkým odstupem i po roce 1989 zapojila i se svým mužem do obnovy sokolské jednoty. V roce 1990 to už měli nacvičené z doby před 45 lety. Právě v roce 1945 se začínající úřednice a cvičenka seznámila se svým budoucím manželem Mirkem a s radostí zjistili, že se oba na celý život upsali vedle sobě navzájem také sokolským ideálům. A společně se vrhli s dalšími nadšenými Sokoly do obnovy místní tělovýchovné jednoty. Bylo potřeba získat zpět Němci zabavený majetek a obnovit sokolskou myšlenku. Když už měli téměř všechno pohromadě, přišel 25. únor 1945 a všechno se rychle zhatilo. Ale ještě stihla cvičit na XI. všesokolském sletu v roce 1948, který pro ni představoval na dlouhých 41 let nezapomenutelný zážitek. Manželé Šárovi se díky získané dávné zkušenosti po Sametové revoluci znovu vydali do boje o navrácení sokolského majetku. Nastala další mravenčí práce dohledávání dokladů po archivech, katastrálních úřadech a jiných institucích. Až v roce 1991 byl majetek definitivně navrácen. A už na první schůzi v listopadu 1991 Zdena oznámila, že zakládá oddíl Věrné gardy, který pod jejím vedením zahajuje pravidelná cvičení. Díky neúnavnému úsilí manželů Šárových může dnes i do budoucna poděbradský Sokol pokračovat ve sportovních úspěších a v rozvoji sokolské myšlenky. Šárovi vždy byli příkladem principu zdravého těla a ducha, který začali propagovat už zakladatelé hnutí Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner. Mezi hodnoty Zdeny Šárové patřil optimismus, pravdomluvnost a čestnost, respekt ke svobodě a demokracii. Zdena byla zvolena do výboru místní tělovýchovné jednoty, kde zastávala funkci pokladní a později vzdělavatelky. Sestra Šárová, v oddílu nejstarších sokolů, který sama iniciovala, cvičila až do roku 2008, pokud jí síly stačily. Ještě před tím s velkým zadostiučiněním se zúčastnila Všesokolského sletu v roce 1994. I když už později nemohla z důvodu nemocí cvičit, chodila ráda na různé sedánky jednoty, kde byla vždy vítanou a respektovanou osobou a vzorem pro mladé členy. (LF)