*1845 – †1901
Schnirchovi pocházeli ze starého stavitelského rodu, který odvozoval svůj původ dokonce od slavného Benedikta Rejta, stavitele chrámu svatého Víta. Bohuslavův otec Josef Emanuel byl významný a také zámožný císařsko-královský inženýr, projektant a stavitel dopravních staveb. Mimo jiné se podílel i na stavbě poděbradského řetězového mostu v roce 1841. Ale už před tím se seznámil a oženil s Eleonorou Kulichovou, dcerou bohatého poděbradského měšťana a pozdějšího purkmistra Františka Kulicha. Společně měli devět dětí, z nichž dospělého věku se dožilo pět děvčat a dva chlapci. Vrchní c. k. inženýr Josef Schnirch totiž velice dbal na to, aby jeho děti měly dobré české vzdělání, aby milovaly přírodu a zdravý pohyb. Chodil s nimi na výlety a jejich vychovatelem byl Michal Mácha, bratr Karla Hynka Máchy. Otec vyžadoval, aby prvorozený syn Bohuslav řádně vystudoval reálné gymnázium, a když syn v pátém ročníku oznámil, že chce být sochařem, byl oheň na střeše. Bohuslav začal vzdorovat, zanedbával školu a za nelichotivou karikaturu jednoho profesora byl dokonce vyloučen ze studia. Rozzuřeného otce nakonec umluvila matka a Bohuslav mohl jít do učení ke kameníkovi. V nastalé nebývalé radosti šťastný syn slíbil své matce, že když se z něj stane velký umělec, tak udělá pro její rodné Poděbrady zadarmo pomník krále Jiřího, jako věčnou památku na svou milující matku. Mladý Schnirch po roce učení u kameníka odešel do Vídně na akademii, pokračoval v Mnichově a vzdělání završil studiem sochařství v Itálii. Plynně hovořil česky, německy, polsky, slovinsky, chorvatsky, italsky a francouzsky a psal fejetony do časopisů Lumír a Květy. Velmi dobře hrál na klavír a úspěšně zvládl jezdit na koni. V neposlední řadě otužování a tělesné cvičení ho přivedlo do sokola i jako cvičitele. Přátelil se s Miroslavem Tyršem, kterého přivedl do Poděbrad a společně iniciovali 1. srpna 1863 založení poděbradské sokolské jednoty. Své prsty v tom měla i Schnirchova sestra Tereza, která byla manželkou Hynka Šantla, prvního starosty Sokola v Poděbradech. Po návratu z Itálie v roce 1873 se Schnirch přihlásil do soutěže na sochařskou výzdobu Národního divadla. Uspěl se svým konceptem dvou monumentálních trig na terase této výjimečné budovy. Usilovně pracoval na jejich realizaci, ale 12. srpna 1881 se mu před jeho očima zhroutil svět. Pomocné modely vzaly za své při požáru Národního divadla, a třebaže ihned začala obnova spáleniště, na grandiózní trigy nebyly peníze. Přesto se Schnirch v druhé polovině 80. let stává vyhledávaným módním sochařem. V září 1884 se žení v poděbradském děkanském chrámu. Za manželku si bere Robertu Markovou (1863–1941), dceru zámožného mlynáře Roberta Marka z Nových Mlýnů u Poděbrad. Navzdory velkému věkovému rozdílu novomanželů, bylo to šťastné manželství, z něhož se narodilo pět dětí. Schnirch stojí na vrcholu umělecké slávy. Většina veřejných pražských budov se pyšní jeho plastikami a ornamenty, ale stále mu schází opravdu velkolepé dílo. A tak si vzpomene na svůj dávný slib. Přes všechny nemalé tahanice o peníze na materiál (Schnirch sochu skutečně vyrobil zadarmo) došlo 14. – 16. srpna 1896 k ohromné národní slavnosti, kdy byl pomník Jiřího z Poděbrad odhalen. Už v roce 1894 je vypsána soutěž na sochu svatého Václava. Komise ocení na stejné umělecké úrovni dva modely Myslbekův a Schnirchů. Jenže přes silné zákulisní tlaky konečnou zakázku získal Myslbek a Schnirchův Václav je zcela ignorován Tím víc se upnul na trigy, kde se situace začala obracet v jeho prospěch. Dvacet let po požáru dostává konečně objednávku na zhotovení svého velkolepého díla. Horečně si zařizuje ateliér, shání spolupracovníky a chystá se v pondělí 30. září 1901 zahájit práce, ale místo toho v tento den podlehne mozkové mrtvici. Trigy byly nakonec odlity až 10 let po jeho smrti. Schnirch miloval plavání, kouření, kávu a šachy. Byl dokonce prvním předsedou Českého spolku šachovního a navrhl dodnes užívané šachy „klubovky“. V neposlední řadě v roce 1898 bylo jeho dílo oceněno Řádem železné koruny II. třídy, s nímž byl spojen dědičný titul baron, ale Bohuslav Schnirch vysoký řád ani titul z vlasteneckých důvodů nikdy nepoužíval. (LL)