*1938
Pracovní povinnosti přivedly v roce 1971 Viktora Šefla do Poděbrad. Původně to měla být jen časově omezená práce na plynofikaci zdejších skláren, ale město se mu rychle zalíbilo a tak se tady i s manželkou Hanou usadili. Díky tomu se paní Šeflová natrvalo zapsala do paměti mnoha zdejších školáků. I když se narodila v Praze, má po mamince rodinné kořeny na Českomoravské vrchovině a po tatínkovi zase na Kolínsku a aby toho rozkročení nebylo málo, tak dědeček se s babičkou poznali ve Vídni. Otec Hany se jmenoval František Krátký (1911) a byl vyučený krejčí. Matka Bohuslava Krátká (1916) byla absolventkou obchodní akademie a velkou část života strávila v pražské plynárně. Do nejbližší rodiny ještě patří bratr Petr Krátký (1947), absolvent chemické průmyslové školy. Rodiče obě své děti prozíravě vedli ke sportu i k literatuře, aby měly všestranný přehled. Ovšem za nejdůležitější vklad paní Šeflova považuje, že její rodiče byli dětem příkladným vzorem pracovitosti a poctivosti, na základě čehož pak sourozenci prožívali krásné a podnětné dětství. Stejným způsobem paní Šeflová později přistoupila i k vlastní rodině, ale také ke všem svým žákům, které čtyřicet let učila. Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a prvních deset let učila zpočátku v rodné Praze. Ale pak přišla životní změna, která způsobila, že už větší část života je Poděbraďačkou, stejně jako její manžel Viktor (1940), se kterým se brali v roce 1960. Manžel celý život pracoval jako revizní technik plynových zařízení a od roku 1990 v oboru pokračoval jako samostatný podnikatel. Svou živnost uzavřel až v 80 letech. Manželé Šeflovi mají dvě děti. V roce 1962 přišla na svět dvojčata Viktor a Hana. Třebaže se děti musely přestěhovat z Prahy, kde už měly spoustu kamarádů, v Poděbradech Viktor i Hana našli svůj opravdový domov i místo pro svůj osobní rozvoj. Reprezentovali základní školu, gymnázium i město v košíkové a atletice, zpívali v pěveckém sboru Radost. Když se paní Šeflová ohlíží zpět za svými učitelskými roky, není pro ni podstatné, kolik ze zhruba osmi tisícovek žáků se v životě prosadilo. Mnohem důležitější je, že na vlastní oči se může každý den přesvědčovat, že jsou to dnes obětaví lékaři, moudří učitelé, uznávaní novináři, ochotné prodavačky, obětaví pečovatelé, šikovní řemeslníci, úspěšní podnikatelé i třeba oblíbení umělci. Její žáci se postavili na vlastní nohy a k této cestě jim otevírala dveře pávě Hana Šeflová. A nad všechna ocenění je upřímná radost, když se ke své paní učitelce bývalí žáci hrdě hlásí. Mnozí z nich jsou už v důchodu, ale stále rádi vzpomínají na společně prožitá školní léta. To je asi největší úspěch každého kantora, který svou práci vykonával obětavě a s láskou. Paní Šeflová ráda stále sportuje přiměřeně věku, miluje přírodu, setkávání s přáteli, ale nejkrásnější chvíle prožívá se svou rodinou, kterou nedávno rozšířil manžel její vnučky Aničky, olympijský vítěz a mistr světa v kanoistice Martin Fuksa, kterého očima zkušeného pedagoga vidí nejen jako skvělého sportovce, ale stejně tak i jako skvělého a pracovitého člověka a tátu. (LL)