*1969
Maminka Dagmar Kudrová (1934–2010) byla úspěšná sklářská výtvarnice, jejíž dekory na broušeném olovnatém křišťálu dodnes patří do zlatého fondu českého sklářského umění. Tatínek Antonín Seifert (1936-1989) učil v Poděbradech na ČVUT, a třebaže byl vědecký pracovník, sám velmi rád maloval a určitě by se mohl živit jako ilustrátor. Lucie má ještě sestru Lindu (1966), která pracuje jako obchodní zástupce. Lucie byla už od mateřské školky posedlá malováním. Pomalovala každý papír, malovala i do knížek, a když jednou tatínkovi pomalovala i jeho oblíbenou knihu malíře Albrechta Dürera, tak když se zklidnil, prohlásil, že Lucie bude asi jednou ilustrátorka. Po poděbradské základce nastoupila na Střední odbornou školu výtvarnou Václava Hollara, a protože ji nepřijali na UMPRUM, pracovala jako grafička v poděbradských sklárnách a jako ilustrátorka pracovala s časopisy Ohníček, Dikobraz a Sorry. Na počátku 90. let uspěla u přijímacích zkoušek na Akademii výtvarných umění. Chtěla studovat kresbu a myslela si, že k její zamýšlené profesi ilustrátorky je to nejbližší. Jenže plány překazil profesor Jiří Sopko. Třebaže Lucie do té doby nenamalovala jediný obraz a nikdy nepracovala s olejovými barvami, přetáhnul si ji jako nepřehlédnutelný talent do ateliéru monumentální malby. Už během studia pracovala v různých redakcích jako grafik a ilustrátor, ale také si přivydělávala jako uklízečka ve Smetanově divadle, protože uživit se jako výtvarník na volné noze, vůbec není nic radostného. Ovšem v té době už ji dokonce i ve školním ateliéru sledoval konzervatorista, muzikant Petr Prchal alias Pancho (1967). Znali se už od mládí a později se pravidelně potkávali, když jezdili do školy, v autobusech mezi Prahou a Poděbrady. A jednou ve večerním autobuse do Poděbrad, kdy Lucie jela z nějakého fotografování a měla úžasný makeup, to prý zajiskřilo na obou stranách. Lucie ilustrovala časopisy. Pod pseudonymem Vrána kreslila drsné anekdoty do časopisu Sorry a Petr koncertoval v kapele Sluníčko a dnes tvoří se dvěma kluky Antonínem a Petrem Jaroslavem spokojenou rodinu. Lucie debutovala autorským leporelem Tajemná Praha, které se jí v roce 1999 podařilo prosadit i do tisku. Třebaže šlo o úspěšnou knížku, na solidní uživení akademické malířky to nebylo. Ale zřejmě to byl poslední impuls pro manžela Petra. Přerušil vlastní dobře nastartovanou hudební kariéru, v roce 2003 si půjčil peníze a založil vlastní rodinné nakladatelství a stal se manažerem vlastní ženy. Rodinné nakladatelství Petra a Lucie se začalo dobře rozjíždět. Bezkonkurenčně nejúspěšnější počin nového vydavatelství byla v pořadí čtvrtá kniha Dějiny udatného českého národa, která se záhy stala bestselerem. Šlo o prostorové leporelo, které posbíralo řadu prestižních cen (Magnesia litera, Zlatá pečať, Zlatá stuha). Knihu v roce 2004 zvětšili do sedmdesátimetrového leporela a začali s ní cestovat jako s putovní výstavou po České republice. S anglickou verzí navštívili USA, Rusko, Itálii, Lucembursko. V České televizi vznikl stojedenáctidílný stejnojmenný animovaný seriál, který získal cenu Trilobit a Elsa, za nejlepší animovaný projekt. Tento animák se stal doplňkem učiva vlastivědy na spoustě základních škol po celé naší zemi. Ve spolupráci s Českou mincovnou vytvořila sedmidílnou edici Historie mincí v českých zemích. Lucie také napsala knihy o historii města Ostravy, Opavy, pro Mendelovu univerzitu v Brně vznikla komiksová kniha o Gregoru Johannu Mendelovi a strastiplném příběhu genů, ta ve formě obří venkovní výstavy zahajovala české předsednictví EU v Bruselu, procestovala Slovinsko, část Afriky a dokonce se dostala i do Asie, do mongolského Ulanbátaru. Odlehčeným způsobem zpracovala i historii organizace YMCA. Samozřejmě v rodinném nakladatelství vycházely další tituly Tajemné hrady a zámky království českého, Pražský hrad a jeho tajemství, Tajemný golem, Český ráj a jeho tajemství, Příběhy z tajemné Prahy a v edici pro nejmenší čtenáře – Pohádka o Bruncvíkovi, O králi Karlovi IV., O Horymírovi, O husitech, O praotci Čechovi a těch dalších, O lovcích mamutů, O Československu, O Cyrilovi a Metodějovi, O Janu Amosu Komenském, O Jiřím z Poděbrad, komiksová kniha Hustý internet, úžasně ilustrovaná kniha Evy Hudečkové Veselice. Vydavatelství se věnuje také deskovým hrám, pexesům, omalovánkám, kvízům, tahákům, zkrátka všemu, co může pomoct malým i velkým školákům ve studiu české historie. Dosud prodali na 350 tisíc knížek. Pro rodné Poděbrady se Petr a Lucie v roce 2011 autorsky podíleli na vytvoření atraktivní výtvarně hudební diorámy na okraji centrálního parku. Lucie Seifertová je úspěšná spisovatelka a výtvarnice s originálním výtvarným stylem. (LL)