*1988
Do Poděbrad se s rodiči přestěhoval z Kutné Hory, když mu bylo pět let. Kořeny tady měla hluboko zapuštěné rodina z maminčiny strany. Osudným se pro něj stal okamžik, když ho rodiče přivedli na místní základní uměleckou školu. Klasicky prošel nejprve přípravkou, kde hrál na zobcovou flétnu. Potom ho jako žáka čtvrté třídy oslovil fagot, který vyučoval sympatický Pavel Brůža, bývalý fagotista Středočeského symfonického orchestru se sídlem v Poděbradech. Přesvědčil ho, že právě tenhle dechový hudební nástroj je pro něj ten pravý. Výborně si s panem učitelem rozuměli, jakmile přešel učit do Kolína, jezdil Ondřej za ním. A musel dát panu Brůžovi za pravdu, fagot mu učaroval. Ukončil kvartu víceletého gymnázia a šel studovat na konzervatoř do Prahy. Přijížděl do školy vlakem z Poděbrad o hodinu dříve, jen aby si mohl ještě před výukou zacvičit. Jednou tam kurz vedl skvělý italský fagotista a výrazná hudební osobnost Sergio Azzolini, který byl současně profesorem na basilejské hudební univerzitě. Jeho lekce na mladého hudebníka hodně zapůsobily. Líbilo se mu, jak o hudbě mluvil, jak ji vnímal a vyučoval. Inspirovalo ho to a přál si u něj jednou studovat. To se mu nakonec splnilo, ale ještě předtím studoval rok na akademii v Praze, odkud přešel na univerzitu do Ostravy za svým kamarádem a kolegou Martinem Petrákem. Právě ten mu pomohl dobře se připravit na přijímací zkoušky na švýcarskou Hochschule für Musik s jeho vysněným profesorem Azzolinim. Na basilejské škole se spolužáky z fagotové třídy hráli v podstatě od rána do večera, často si jen tak pro radost upravovali pro fagot různé skladby, experimentovali, skoro tam i spali. Po dokončení Hochschule zůstal v Basileji a pokračoval ve studiích na vyhledávané hudební akademii zaměřené na starou hudbu. Zjistil, že ho nejvíc oslovuje barokní a klasicistní hudba. Přijde mu nejsrozumitelnější, snadno se v ní orientuje. Nejjednodušeji se skrz ni vyjádří a dokáže do ní napasovat emoce. Neznamená to, že by neměl rád třeba romantickou nebo současnou hudbu, ale z jeho repertoáru mu právě ona nejlépe sedne. To se pojí ruku v ruce se skutečností, že Ondřej rád hraje na staré fagoty, poznává jejich historii a sbírá je. Své zkušenosti předává dál. Jezdí učit do Brna na JAMU, kde seznamuje studenty s historickými fagoty. Ty od nich vyžadují trochu jinou techniku a vůbec odlišný náhled na nástroj, což je prospěšné pro jejich další hráčský rozvoj. Orchestrální zkušenosti Ondřej Šindelář sbíral kupříkladu v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu a Symfonickém orchestru hl. m. Prahy FOK. Hrál s festivalovým orchestrem ve švýcarském Verbier, londýnským Philharmonia Orchestra nebo komorním orchestrem Kremeratou Balticou. Je zakladatelem českého komorního dechového souboru Belfiato Quintet, který funguje od roku 2005 a s kterým hrál i v Poděbradech v rámci abonentních koncertů pořádaných profesorem Jiřím Navrátilem. S kvintetem natočili dvě CD, ale potom mladý fagotista cítil, že se chce posunout dál a věnovat se něčemu jinému. Především šlo o projekty spojené se starými nástroji. V současnosti již sedmým rokem zastává post kontrafagotisty a 2. fagotisty České filharmonie. Být v tomto orchestru je podle něj fantastické. Vlastně od doby, co byl na konzervatoři, si to přál. Do filharmonie absolvoval dva konkurzy – první ještě před vysokoškolskými studii pro něj nedopadl dobře, v druhém po škole už uspěl. Vlastně kdyby na studia nešel, nebyl by tím, kým je dnes. Všechno to do sebe krásně zapadlo. S Českou filharmonií zažívá nádherné koncerty, které se nedají s ničím srovnat. Nedávno byli například na turné v Americe, a odehráli tři naprosto vyprodané koncerty v Carnegie Hall. Hra na kontrafagot, který váží kolem deseti kil, dá zabrat a je nutná fyzická příprava. S kamarády z poděbradského gymnázia se Ondřej dříve aktivně věnoval horolezectví. Na to už teď tatínek několikaměsíční holčičky nemá tolik času, a tak chodí běhat. Loni a předloni se dokonce účastnil maratonu. Jedno je jasné, hra na fagot je pro Ondřeje Šindeláře neoddělitelnou součástí života. Nedovede si představit, že by dělal něco jiného. V hudbě pořád přichází na něco nového. Objevuje zajímavé autory a z jejich tvorby natáčí CD, nově pořádá koncerty klasické a komorní hudby – festival Křinecké čtvero. Sice v současnosti žije v Praze, ale do Poděbrad se často vrací. (ML)
Foto: Adéla Havelková