*1936 – †2017
Říká se, že úspěch má spoustu tatínků a nejrůznějších kmotrů a tak zcela logicky i k událostem 21. listopadu 1989, kdy poprvé zástupci Občanského fóra promluvili z balkónu Melantrichu, se hlásí řada lidí, kteří tvrdí, že právě jejich zásluhou tady k zaplněnému Václavskému náměstí poprvé promluvil Václav Havel a další osobnosti. Jedním z těch údajných držitelů klíčů od balkónu, které v nadsázce půjčil Václavu Havlovi, měl být i Jan Škoda. Podpůrných důkazů proto je dost. Jan Škoda byl v roce 1989 ústředním tajemníkem Československé strany socialistické, která v budově Melantrichu vydávala své tiskoviny v čele se Svobodným slovem. Velmi oblíbený byl časopis Ahoj na sobotu, v jeho názvu se měl údajně skrývat akronym křestních jmen prezidenta Masaryka – Alice, Herbert, Olga a Jan. Ve vydavatelství sále žil demokratický duch a bylo to právě Svobodné slovo, které 20. listopadu 1989 zveřejnilo ostré prohlášení nesouhlasu poslanců Československé strany socialistické, jehož spoluautorem byl i Jan Škoda. V radikálním textu autoři vyslovovali zásadní nesouhlas s postupem bezpečnostních složek proti účastníkům manifestace ze 17. listopadu konané k uctění památky studenta Jana Opletala. Text prohlášení byl přelomový, protože zcela opominul ústavou danou vedoucí pozici KSČ a obrátil se k celému národu, což znamenalo vypovězení poslušnosti KSČ. Naskýtá se přirozeně otázka, jaká byla vazba režimního politika Škody s disidentem Havlem. Budiž řečeno, že přátelství, jehož důsledkem byla i jedna veledůležitá událost Sametové revoluce, má své kořeny v Poděbradech. Totiž Jan Škoda bydlel na zámeckém internátním pokoji číslo 143 v třetím patře Koleje krále Jiřího, mimo jiné, právě i s Václavem Havlem. Tam se oba vrstevníci spřátelili a později se stýkali nejen oni, ale i jejich rodiče. Údajně to byl právě Jan Škoda, který ve skautském oddíle také vymyslel Havlovi pro jeho kulaťoučkou postavu přezdívku Chrobák. Následně pak vystudoval Vysokou školu politickou, kde získal odborné vzdělání v oblasti politických věd. Po absolvování školy začal působit v různých politických a státních funkcích, které byly v té době součástí komunistického režimu, respektive Národní fronty. Byl známý jako zkušený a schopný politický vyjednavač a zastával různé pozice na úrovni regionálních i národních funkcí. Od roku 1986 začala strmě stoupat jeho politická kariéra. Po odchodu Jiřího Fleyberka do důchodu se stal novým ústředním tajemníkem bratr Jan Škoda, původně tajemník klubu poslanců a poté uvolněný člen rady Národního výboru hl. m. Prahy (na starosti měl otázky životního prostředí v Praze). Ve volbách v roce 1986 se stal poslancem České národní rady a po sekretariátu Československé strany socialistické se veřejně šeptalo, že Bohuslav Kučera, dlouholetý předseda strany, chystá na své místo právě Jana Škodu. To podporovali i radikálnější členové strany. Určitě k jeho pevné pozici přispívalo i silné spojení s vedením Českobratrské církve evangelické. Jan Škoda se už 19. listopadu 1989 (s požehnáním předsedy strany) zúčastnil neformálního setkání v Činoherním klubu, kde následně spontánně i s jeho aktivním vkladem vzniklo Občanské fórum. Večer po jednání ustavující schůze Občanského fóra Jan Škoda se přátelům důvěrně svěřil, že ještě musí jít do tiskárny v budově Melantrichu stoupnout si k rotačkám, aby měl jistotu, že důležité prohlášení ráno ve Svobodném slově skutečně vyjde. A tak se také stalo. Následující den Jan Škoda převzal aktivitu i osobní odpovědnost, a když ředitel Lidového nakladatelství, které patřilo Československé straně socialistické, prohlásil, že na balkon žádné disidenty nepustí, musel přijít nějaký příkaz shora. Zřejmě právě od ústředního tajemníka… O vlastní realizaci se pak ochotně postarali tamní redaktoři. Během Generální stávky 27. listopadu 1989 na dalším melantrišském balkonu tentokrát už Jan Škoda i sám vystoupil a pronesl v té době vzdálené přání, abychom společným úsilím překročili rok 2000 už jako svobodný, demokratický, vyspělý a silný stát. Oproti jeho vizi čas převratných změn však nečekaně pádil mnohem rychleji. V lednu 1990 rezignoval na funkci předsedy ČSS Bohuslav Kučera a už 5. ledna se Jan Škoda stal předsedou Československé strany socialistické. Jenže brzy převážily ve straně jiné síly a už 18. března ho v předsednickém křesle vystřídal Jiří Vyvadil. V každém případě Jan Škoda patřil k významným postavám přechodu od komunistického režimu k demokratické společnosti. Po změně politického systému po roce 1989 Jan Škoda zůstal ještě v politice a byl aktivní i v následujících letech. Snažil se přizpůsobit novým politickým poměrům, ale jeho politické názory a historické zapojení do bývalého režimu působily určité kontroverze a Škodův vliv upadal. (LL)
Foto: ČTK/Profimedia.CZ