*1938
Poděbradskou Kolejí Jiřího z Poděbrad překvapivě prošlo víc pozdějších filmových osobností než jen Miloš Forman, Ivan Passer nebo Pavel Fierlinger. Navzdory menší jazykové bariéře se tady objevil poloviční sirotek z Polska Jerzy, kterému všichni hned samozřejmě říkali Jirka. Jako malý chlapec prožíval naplno válečnou brutalitu. Dokonce byl zachráněn z trosek vybombardovaného domu ve Varšavě. Jeho otec, uznávaný architekt byl jako člen polského odboje popraven německými nacisty. Přesto jeho matka v domě statečně skrývala polskou židovskou rodinu. Po válce matka začala víc než vlastnímu synovi obětavě věnovat a sloužit vlasti a opuštěným dětem a Jerzy přecházel z jednoho internátu do druhého. V hloubi srdce mu scházel otec hrdina a matka na něj neměla čas. Projevoval se vzdorem, který působil výchovné problémy. Z jeho pohledu šlo o nevinné žerty, které však řádně hněvaly učitele i vedení škol a internátů. Zdálo, že vysvobozením může být pobyt v Československu, kde matka po válce nastoupila jako kulturní atašé polského velvyslanectví. Talentovaný, ale neukázněný teenager dostal šanci na poděbradském gymnáziu. I tady byl Skolimowski považován za neustálého původce problémů. Jenže jako jediný cizinec se velmi brzy stal sám obětí svých spolužáku. Jeho ložnici velel vysoký chlapec o šest let starší, jistý Miloš Forman. Prý rád pohlavkoval mladší spolužáky za sebemenší prohřešek. Špatně ustlaná postel, nepořádek ve skřínce, ve sprchách, za všechno byla rána do obličeje. Forman prý s oblibou vytvářel konfliktní situace, kde mohl uplatnit svou převahu. A když to nešlo silou, přišel na řadu český humor. Snažili se ho třeba přesvědčit, že kafe se česky řekne tma v hrnci, jen aby ukázal se v očích ostatních jako idiot, jak sám později režisér vzpomínal a současně přiznal, že si za mnohé ústrky mohl sám. Když ho jako dvouletého vytáhli ze zborceného domu, měl částečně zdeformovaný obličej a celé týdny nedokázal vydat ani hlas a občas koktal. Nejen v Poděbradech pak tuto vadu řeči využíval, že když neuměl na otázku odpovědět, dělal, že nemůže nic říct. Přesto oceňoval exkluzivitu výuky, která nabízela také mnoho praktických hodin a skvělé podmínky pro provozování sportu. Zejména ho bavil fotbal a v Poděbradech nabral i první lekce v boxu, kterému se později pak řadu let věnoval. Na poděbradské škole se ponořil do oblíbené výtvarné výchovy a údajně několik výkresů udělal za spolužáka Václava Havla, kterému malování moc nešlo. Jeho dvouletý pobyt v Poděbradech končil s pracovním angažmá matky v Praze, která se sice vracela zpět do Polska, ale syna předala do péče své sestry. V každém případě v Poděbradech nevědomky navázal řadu později velmi užitečných školních známostí. Na vysoké škole zpočátku vystudoval etnografii, historii a literaturu a dal se aktivně na již zmíněný box. Začínal jako jazzový hudebník, básník, dramatik, scenárista a malíř. Spolupracoval na filmech A. Wajdy Nevinní čarodějové a R. Polańského Nůž ve vodě. V roce 1963 absolvoval katedru režie na Vysoké filmové a televizní škole v Lodži a v průběhu šedesátých let natočil v Polsku několik psychologických dramat vycházejících z vlastní zkušenosti poválečné mládeže. Od počátku 70. let žije a pracuje mimo Polsko, Přes 20 let působil v Los Angeles, kde vedle režií maloval ve figurativním expresionistickém stylu a příležitostně hrál ve filmech. Do Polska a k filmu se jako spisovatel a režisér vrátil v roce 2008. Jako herce si ho diváci možná pamatují z filmu Avengers, kde si zahrál ruského generálplukovníka. Film Start získal Zlatého medvěda na mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně v roce 1967. Na filmovém festivalu v Benátkách v roce 2016 obdržel cenu Zlatého lva za celoživotní dílo. Skolimowského film Íá o životě obyčejného osla byl oceněn cenou poroty na filmovém festivalu v Cannes a v roce 2023 byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný hraný film. (LL)