*1919 – †1977
Loutkář a autor desítek loutkových her a rozhlasových i televizních pohádek, které byly a stále ještě jsou hrány českými amatérskými i profesionálními loutkářskými soubory, se narodil v Poděbradech. Loutkám se věnoval od mládí. Po studiích nastoupil na místo úředníka do poděbradské spořitelny a už tam založil malý loutkářský propagační soubor. Hned po válce, roku 1945, v Poděbradech obnovil místní loutkové divadlo a s nadšením v něm pracoval jako loutkoherec, režisér, výtvarník a vedoucí souboru. Původně amatérská záliba dostala jiný rozměr, když byl roku 1951 vyslán do Prahy na loutkářský kurz. Po něm totiž nastoupil do profesionálního angažmá v pražském Ústředním loutkovém divadle, kde pak působil jako oblíbený loutkoherec až do své smrti. Vynikal v komediálně laděných textech, později hrával i náročnější (charakterové) postavy. Vedle loutkoherectví se už od začátku 50. let věnoval psaní loutkových her. Zpracovával vlastní náměty (velmi úspěšná byla např. loutková hra Barabuš), využíval i náměty převzaté. Dlouhodobě a plodně se věnoval také rozhlasové tvorbě pro děti. Dramatizoval zejména pohádky Josefa Štefana Kubína (např. Krakonošovy pohádky, Jak se čerti rojili) a české lidové pohádky (Jak se Honza učil latinsky, Perníková chaloupka, Popelka, Tři zlaté vlasy Děda Vševěda, Čert a Káča, Šípková Růženka ad.). Psal i původní výchovné rozhlasové hry pro nejmenší posluchače (pohádka O chlapečku Ále, Ažpotom, Aproč, Zrovnane). Také pro Československou televizi napsal řadu pohádek (Čertův mlýn, Stříbrný kožíšek, seriály O čertíku Brčkovi nebo Pohádky televizního kolotoče). Za spolupráci s televizí získal roku 1963 zvláštní vyznamenání. Kritika ocenila řemeslnou zdatnost Skořepova pera a jeho cit pro dětského diváka. Zdeněk Skořepa nikdy nepřerušil kontakt s rodným městem. V Poděbradech žil celý život, za prací do Prahy denně dojížděl. V Poděbradech mohl uplatnit i svůj hudební zájem a talent. Po válce hrával několikrát v týdnu večer s místním dixielandem ve vinárně hotelu Savoy, občas i jako kapelník. Soukromě se věnoval také malbě. (LK)