*1912 – †2000
Antonie Slámová se narodila v Hrbově u Velkého Meziříčí. V osmi letech onemocněla obrnou a ochrnula na pravou ruku. Trpěla posměšky od ostatních dětí i od některých dospělých. Ředitel gymnázia ji odmítal přijmout do školy s odůvodněním, že ve škole nepotřebuje mrzáky. Nakonec přece jen byla přijata a školu úspěšně absolvovala. Pokračovala ve studiu bohosloví na Husově bohoslovecké fakultě v Praze, jako jedna z prvních studentek. Ženy po absolvování fakulty mohly pracovat jako katechetky na školách a věnovat se sociální práci. Antonie Slámová nastoupila 1. ledna 1937 do poděbradského sboru. Do Poděbrad přišla jako pětadvacetiletá, kdy poděbradský sbor vedl farář Josef Bohuslav Jeschke. Byla pověřena výukou povinného náboženství na tehdejších chlapeckých a dívčích obecných školách a většině tříd měšťanských škol v Poděbradech. Kromě toho učila náboženství na obecných školách ve Velkém Zboží, Křečkově a v Přední Lhotě. V roce 1953 rozhodl synod Českobratrské církve evangelické o ordinaci žen a již 13. prosince 1953 se právě v Poděbradech konala první slavnostní ordinace prvních čtyř žen. Mezi nimi také Antonie Slámové, která byla po ordinaci zvolena vikářkou a pokračovala ve sborové práci. Dále učila náboženství, vedla biblické hodiny, připravovala učitele nedělní školy (bývalo tam až 100 dětí) a pracovala s mládeží. Byla to žena laskavá, skromná a trpělivá, která velmi srozumitelně šířila biblická svědectví. Jako první žena v evangelické církvi oddala manželský pár. Z Poděbrad odešla v roce 1958 do sboru v Trnávce, kde byla zvolena farářkou. Zde působila do roku 1969 a dále již jako důchodkyně až do roku 1972. Zbytek života prožila v Brně, kde také v požehnaném zemřela. (PaP)