*1911 – †1986, *1915 – †1987
Do galerie pozapomenutých válečných osudů patří i příběh manželů Slukových. Ladislav pocházel z rodiny řezníka a hostinského z Křečkova, kde dodnes nese výstavná budova na návsi nápis Hostinec U Sluků. Manželka Marta, za svobodna Fišková, byla zase z rodiny cestáře z Hrubého Jeseníku. Svůj společný život se rozhodli prožít v Poděbradech, kam Ladislav Sluka odešel pracovat na místní jatka. Začátek pohnutého příběhu se začal odvíjet v roce 1943 od Josefa Sluky, bratra Ladislava, který pracoval jako civilní letecký mechanik na letišti v Ruzyni. Ten se na svého bratra, který v té době bydlel v nájmu v Husově ulici, obrátil s prosbou, aby na čas u sebe ubytoval člověka, který se skrývá před gestapem. Slukovi velmi statečně s riskantním plánem souhlasili. Během týdne neznámý skutečně dorazil do Poděbrad. Ukázalo se, že jde o parašutistu Františka Kleina, který měl falešné doklady na jméno Jaroslav Kubeš. Byl to sudetský Němec, původem od Liberce. Jeho manželkou byla Marie Dvořáková, dcera komunistického poslance Josefa Dvořáka z Plzně. Manželé Kleinovi po obsazení pohraničí s rodinou utekli do Velké Británie, odkud se František Klein dostal na palubě letadla s prezidentem Benešem do Sovětského svazu, kde následně prodělal parašutistický a telegrafický výcvik. V roce 1943 byl s dalšími pěti vojáky vysazen v Protektorátu poblíž Ostravy. Uskutečnili několik diverzních akcí, prostřednictvím vysílačky udržovali spojení III. ilegálního ÚV KSČ s Moskvou, ale gestapo jim už bylo na stopě. Proto parašutisté individuálně hledali bezpečnější úkryt. Byli to právě Slukovi, kteří odvážně kývli na spolupráci a zhruba na tři týdny přijali neznámého muže na byt. Brzy dostalo gestapo tip, že jeden z parašutistů by se mohl ukrývat v Poděbradech u nějakého řezníka, jehož jméno začíná na písmeno S. Po první návštěvě gestapáci neúspěšně prohledali domy řezníků Suchánka a Schovánka. Na radnici však dostali na bytovém odboru ještě tip na Ladislava Sluku, který na rozdíl od dvou výše jmenovaných byl v té době řeznickým pomocníkem u řezníka Chramosty na jatkách. Marta Sluková, která byla vpátém měsíci těhotenství, zažila 16. října 1943 situaci, kterou by určitě nikdo nechtěl prožít. Před vilku manželů Tydlidátových, kde měli Slukovi pronajatý byt, před šestou hodinou ranní dorazily čtyři automobily s gestapáky v plné zbroji a dokonce i s lehkým kulometem. Když je Marta Sluková oknem zahlédla, rychle chtěla poslat ještě pospávajícího Kleina přes zahradu pryč, ale dům už byl obklíčen. Gestapáci vtrhli do bytu, kde v předsíni stál s pistolí v ruce zaskočený František Klein. Protože nezvaní hosté měli před sebou jako živý štít paní Martu, nechtěl střílet a vztáhl zbraň na sebe, jenže ta selhala. Němci parašutistu okamžitě obklíčili, odzbrojili a zatkli, stejně jako Martu Slukovou. Obratem se ještě jeden automobil vydal na jatka, kde zatkli i Ladislava Sluku. Gestapáci prohledali celý byt a oba manžele odvezli přímo do pankrácké věznice. Se svým podnájemníkem se Slukovi potkali už jen jednou u výslechu, kde i přes fyzický nátlak tvrdil, že domácí neměli ani tušení o jeho skryté identitě a že jej považovali jen za obyčejného podnájemníka. To bylo poslední setkání s neznámým panem Kleinem. V rámci vyšetřování byli krátce nato zatčeni ještě oba bratři Ladislava Sluky Josef a Miloslav, kteří bydleli v rodném Křečkově. Marta Sluková 1. února 1944 ve vězení na Pankráci porodila dceru Ladislavu, později provdanou Kvasnicovou. Novorozeně si krátce po porodu museli převzít na výchovu prarodiče Fiškovi z Hrubého Jeseníku. Ladislav Sluka byl následně uvězněn v koncentračním táboře Mauthasen, kam byl počátkem roku 1945 evakuován z Osvětimi i bratr Josef. Další bratr Miloslav byl vězněn v Buchenwaldu. Marta Sluková skončila v Ravensbrücku. Všichni Slukovi měli to štěstí, že válku přežili, jen Josef po prožitých hrůzách s podlomeným zdravím krátce po osvobození skončil v psychiatrické léčebně a s těžkými psychickými problémy zemřel už počátkem padesátých let. K sestře Ladislavě s pohnutým místem narození přibyl do rodiny v roce 1947 bratr Miloslav a Ladislav Sluka se dočkal i svého vlastního řeznictví. To si společně s manželkou otevřel v místě dnešního sport baru U Viktorina v Palackého ulici. Ovšem brzy po roce 1948 se z majitele stal už jen vedoucím jedné poděbradské masny. Zdaleka ne každý znal jejich pohnutý válečný osud. Na okraj poděbradského příběhu se podařilo vypátrat něco informací o Františku Kleinovi (*1913), mezi přáteli, přezdívaného Eda. Od mládí byl silně levicově orientovaný a zastával funkci tajemníka mládeže KSČ. Jeho ilegální pobyt v Poděbradech prozradil jeden z kolegů parašutistů Antonín Vohradník, který znal jeho krycí jméno ve falešných dokumentech a pod nátlakem přistoupil na spolupráci s gestapem. Po zatčení se také František Klein rozhodl, že se stane konfidentem výměnou za svůj život. Archivní dokumenty i výpovědi svědků prokazují, že se snažil hrát dvojí hru. Němci po něm chtěli šifrovací klíč pro vysílačku do Moskvy, který jim odmítal vydat a tak po krátkém pobytu na svobodě, kdy svou spolupráci s gestapem vyzradil několika přátelům, byl znovu zatčen a pod jménem Jaroslav Kubeš popraven v roce 1944 v Terezíně. (LL)