* 1976
Z rodných Poděbrad odešel za taneční kariérou, aby později objevil pro sebe další a ještě mnohovrstevnatější svět kostýmního návrhářství. Odmala překypoval energií, kterou vybíjel na hokeji a při nejrůznějších klukovských lumpárnách nejen se svými bratry. Rodina bydlela kousek od Labe, u zámku a možná právě tyhle dvě kulisy se mu staly podvědomou výtvarnou inspirací, protože nejradši pracuje na historických kostýmech. Výtvarný talent tříbil v kroužku keramiky a nakonec bez větší taneční průpravy se přihlásil na doporučení učitelky z poděbradské Zušky na taneční konzervatoř a ono to vyšlo. Malý kluk z Poděbrad si v Praze zpočátku připadal úplně ztracený, neuměl jezdit metrem, nikde se nevyznal. Než se naučil sám cestovat, musel ho každé ráno do Prahy vozit tatínek. A protože život na internátu byl pro malého kluka docela drsný, raději bydlel na privátu u hodné paní domácí. Ale nevzdal to! V roce 1995 ukončil pražskou Taneční konzervatoř a přes plzeňské divadlo J. K. Tyla, Pražský komorní balet došel až do české taneční Mekky do Národního divadla, kde byl jako tanečník v angažmá v letech 2001 – 2004. Už na počátku své taneční kariéry sbíral i prestižní ocenění. V roce 1996 to byla nominace na Cenu Thálie za vytvoření postavy Merkucia v baletu Romeo a Julie, nebo II. cena na Soutěžní přehlídce tanečních umělců ČR a SR Brno 97. Ale v té době už se souběžně začal věnovat také divadelní scénografii, konkrétně návrhům kostýmů. Protože profesní život tanečníka je oproti jiným povoláním hodně krátký, kostýmní výtvarnictví vnímal jako zajímavý protipól blížícího se baletního důchodu. V současné době patří mezi nejvyhledávanější kostýmní divadelní výtvarníky. Má bezesporu výtvarný talent a stále ho láká vytáhnout barvy, plátno postavit na stojan a malovat. Jenže na koníček není čas a tak místo velkých pláten kreslí návrhy kostýmů a zpravidla naráz hned pro několik připravovaných inscenací. Když už získal první ostruhy jako kostýmní výtvarník, s nezbytnou pokorou se přihlásil na pražskou DAMU na obor scénografie. Nevzali ho, podruhé to už nezkoušel a v kariéře kostýmního návrháře šel svou vlastní cestou, kde bylo méně omylů a více úspěchů. Učí se stále a za pochodu, třeba v krejčovských dílnách, kde je spousta úžasných profesionálů. Zvládá střihy a sám se naučil i docela zručně šít. Sako nebo frak sice neušije, ale jednoduché věci zvládá bez problémů, protože bere jako samozřejmost, když návrhář dokáže švadlenám na místě u stroje naznačit svou představu. Hlavně však šikovně umí skloubit profesi návrháře se zkušeností profesionálního tanečníka. Díky tomu, že sám léta oblékal kostýmy, ve kterých se musel cítit dobře a nesměly mu bránit ani v prudkých pohybech, moc dobře ví, že nejde jen o estetickou stránku, ale i o uživatelský komfort. Ví, jak se při určitých pohybech hýbou rukávy, jak se točí sukně, jak kostým nesmí nikde herce nebo tanečníka táhnout. Prostě dobrý kostým musí fungovat v pohybu. Na svém kontě má několik desítek inscenací v Národním divadle v Praze, Brně i Ostravě, kde je podepsán jako kostýmní výtvarník. Jeho práci znají a žádají v Bratislavě, Plzni, Olomouci, Pardubicích, Opavě, Košicích, stejně jako v Laterně magice nebo ve Státní opeře. Na přehlídce současné taneční tvorby 1999 obdržel Čestné uznání za kostýmy k baletům Marie Stuartovna a Slovanské dvojzpěvy a na téže přehlídce v roce 2002 čestné uznání za kostýmy k baletům Ivan Hrozný a Tance podle Brahmse. Doménou Romana Šolce jsou historické kostýmy, kde důsledně vychází ze znalosti dobové módy, výtvarného umění, střihu, užitých materiálů. Vnímá každý detail, včetně líčení, účesů a doplňků, přičemž se dokáže plně přizpůsobit možnostem 21. století. Obdivuje profesionalitu a invenci Theodora Pištěka, Ludmily Várossové a sám se z divadel posouvá i do oblasti showbyznysu, kterou představuje řada muzikálových produkcí (Tři mušketýři, Golem, Angelika, Kleopatra, Fantom opery, Mamma Mia, Ples upírů, Rocky, Adéla ještě nevečeřela, Dracula, Troja). Jako hlavní výtvarník se podílel na jedné řadě TV show Tvoje tvář má známý hlas. V roce 2023 se mu splnil tanečně kostymérský sen. Vyhrál konkurs a mohl oblékat hvězdy populárního TV pořadu StarDance. Roman Šolc dokonce provozuje soukromou kostymérnu, která čítá okolo třiceti tisíc kusů. A každý rok v lednu jezdí malé japonské turné s Novoročním vídeňským koncertem, kde tančí slavné Straussovy valčíky převedené do baletní úpravy. Celý umělecký tým sklízí velký úspěch před vyprodanými sály jako je třeba i Tokijská opera, kam se vejde tři a půl tisíce diváků. (LL)