*1972
Tatínek pocházel z Moravy, maminka zase z Vysočiny, konkrétně Nového Ranska. Mladá rodina do Poděbrad přišla z Mohelna kousek od Dukovan. Sama Olga, aby toho zeměpisu nebylo málo, se narodila v Moravském Krumlově. A třebaže jí v hlavě občas zazní nějaká ta upozaděná moravská nota, tělem i duší je Poděbraďačka. Její rodiče do Poděbrad přišli v roce 1979. Matka Ing. Oldřiška Kopečná, CSc. (*1946) za svobodna Severová, tady zdědila na Skupici dům po prarodičích a otci Ing. Karlu Kopečnému CSc. (1947–1997) bydlení v Poděbradech přišlo jako dobré řešení, když získal novou práci v Praze. Oba rodiče byli lesní inženýři, maminka pracovala na různých místech, včetně Botanické zahrady v Průhonicích. Tatínek zase byl zaměstnán v Praze na Ministerstvu vodního a lesního hospodářství, v posledních letech před svou smrtí pak působil na Ministerstvu zemědělství jako poradce ministra Josefa Luxe. V roce 1974 se Kopečným narodila ještě mladší dcera Alena, provdaná Leinweberová, která v současné době pracuje na Ministerstvu kultury. Olga nastoupila do zdejší základní školy Na Valech a pak pokračovala na Gymnáziu Jiřího z Poděbrad, kde také odmaturovala navzdory tomu, že už byla od roku 1989 vdaná a měla prvorozeného syna Filipa. S budoucím manželem Jiřím Šolcem (*1969) se poznali, jako tehdy většina mladých lidí na diskotéce v Bílé růži, a už za pár měsíců musela být svatba. Olga sama přiznává, že to možná udělali schválně, protože se chtěla rychle osamostatnit a uniknout z domova, kde se vzhledem ke komplikovanému vztahu s matkou necítila šťastná. Manžel pracuje jako technik v Magně v Nymburk a vedle již zmíněného Filipa mají ještě Lukáše a Terezu, provdanou Žaludovou. A děti se postaraly, že manželé Šolcovi jsou dnes už také několikanásobní šťastní prarodiče. Vzhledem k tomu, že její dětství mělo do idylky daleko, považuje Olga za velký životní úspěch, že sama jako matka v tomto ohledu obstála. Možná k tomu přispěla i skutečnost, že deset let byla s dětmi doma. A zatímco se za okny odehrávala vědecko-technologická revoluce, věnovala se rodině. Například o počítačích nic netušila, takže když si po mateřské dovolené začala hledat zaměstnání, bylo to velice složité. Nastoupila tedy jako prodavačka lázeňských oplatek, potom deset let pracovala v sociálních službách jako pečovatelka. Mezi tím si tu a tam psala pro radost do šuplíku a občas něco napsala pro Poděbradské noviny. V svých textech zúročila osobní zkušenosti, zejména z práce pečovatelky nemocných s Alzheimerovou chorobou. Občas jí otiskly nějaký fejeton, povídku různé časopisy, například Reader’s Digest Výběr a v Překvapení (většinou pod pseudonymem) a tak se v roce 2010 odhodlala a vydala vlastní povídkovou knihu s názvem Jednou nohou tam. Vtipně, s nadhledem a velkou empatií vypráví příběhy nejen svého života. Kritika ji začala pro bezprostřednost a sebeironii přirovnávat k Betty Mac Donaldové. Jenže dalšího pokračování se čtenáři zatím nedočkali, protože literaturou se u nás uživí jen několik jedinců. V roce 2017 Olga opustila sociální služby a nastoupila do vydavatelství RF Hobby jako redaktorka časopisu s poněkud laškovným názvem Moje sladké tajemství. V médiích uspěla a za pár let dostala nabídku, aby vedla časopis Staré dobré časy, později i Krimi příběh & napětí. Nyní šéfuje společně s časopisem Můj čas na kafíčko pro ženy i dvouměsíčníku Krimi revue. Je to práce krásná, zároveň ale velice náročná. Výhodou je, že Olga může převážně pracovat z domova. Občas si najde prostor pro nějaký ten fejeton v časopise Reader’s Digest Výběr a v Překvapení. Tím víc si pak může vychutnávat se psem dlouhé procházky po okolí i vysedávání po kavárnách. Zajímá ji historie, jóga, východní filozofie a spiritualita vůbec. Za největší životní úspěch považuje, že rodina drží za všech okolností pohromadě a že může žít v tak kouzelném místě, jako jsou Poděbrady. (LL)