*1855 – †1926
Tak jako se v této encyklopedii objevují osoby, které osud zavál na nejrůznější poděbradské školy, podobnou zmínku o Poděbradech mohla v životopise přinést i zdejší vojenská posádka. Zpočátku měly Poděbrady jen občasnou povinnost ubytovávat vojenské útvary, jednalo se o tak zvané ložírny, nejčastěji kyrysníků. Až teprve v roce 1775 zde byly postaveny kasárny a stáje pro stálou dragounskou posádku. Postupně se tady vystřídaly eskadrony dragounských pluků Albrecht Prinz von Preußen, Nikolaus Großfürst von Rußland, Graf Montecuccoli, Fürst zu Windisch-Graetz a také eskadrony husarského pluku Erzherzog Franz Salvator. Vojáci bydleli v kasárnách a důstojníci byli ubytováni (často i s rodinou) u poděbradských měšťanů. V roce 1876 kasárna vyhořela a tím skončila i militantní historie Poděbrad. Nelze zjistit, ve kterém domě bydlel kolem roku 1855 důstojník Friedrich Wilhelm Carl prinz zu Solms-Braunfels (1812–1875) s druhou manželkou Sophií zu Löwenstein-Wertheim-Rosenberg (1814–1876). Šlo na svou dobu o velmi zajímavou osobnost. Z prvního morganatického (dynasticky nerovného) sňatku měl tři děti, ale na nátlak rodiny se s manželkou rozvedl a okamžitě vstoupil (ač Němec) do rakousko-uherské armády a stal se kapitánem kavalérie. V té době se začal velmi zajímat o americký Texas, který byl propagován jako země zaslíbená. Stal se zakládacím členem Sdružení na ochranu německých přistěhovalců v Texasu, u vojska si vzal roční dovolenou a v roce 1844 vycestoval do Ameriky jako generální komisař spolku. Jeho úkolem bylo koupit na řece Guadalupe pro osadníky půdu, postarat se o vystěhovalce a založit město (New Braunfelds), které by se mělo stát základem německého feudálního státu v Americe. Všechny zakladatelské úkoly splnil a v roce 1845 se vrátil natrvalo zpět, podruhé se oženil a někdy po roce 1850 byl přeložen do Poděbrad. V Poděbradech byl nejméně do listopadu 1855, kdy se mu zde narodil syn Alexander. Jeho otec pak prošel řadou bitev, stoupal ve vojenské hierarchii a v roce 1868 odešel do důchodu v hodnosti generálporučíka rakousko-uherské armády a dožil svůj život na svém německém zámku Rheingrafenstein der Kreuznach. Jeho společníci, ale i historici mu dali přezdívky Texas Carl, nebo také Texas Don Quijote, případně Poslední rytíř středověku. Jeho pobyt v Poděbradech můžeme jen rámcově odhadovat a domýšlet, ale již zmíněný syn Alexander má prokazatelně ve svém rodném listě uvedené jako rodiště Poděbrady a byl to opravdu zajímavý Poděbraďák. Byl druhým a nejmladším synem zmíněného vojáka a dobrodruha s modrou krví a do vínku mu bylo po otci dáno vzdálené příbuzenství s anglickou, pruskou, ruskou a belgickou královskou rodinou. Zcela jistě malému Alexandrovi, jako vojenskému dítěti, místa jednotlivých posádek, kde otec sloužil, splývala. Ale protože jeho život byl, do jisté míry také výjimečný, tak jej jako zdejšího rodáka připomínáme. Po zemědělských studiích na vídeňské univerzitě nejprve pokračoval v otcových stopách a pokoušel se o vojenskou dráhu. Jeho zájem však směřoval ke sportu a později k automobilismu. Od roku 1878 byl členem Rakouského žokejského klubu, v roce 1910 se stal viceprezidentem a později i jeho prezidentem. Byl jedním z průkopníků balónových letů a svůj první let uskutečnil už v roce 1881. Na přelomu tisíciletí působil jako osobní tajemník císaře Františka Josefa I. V roce 1899 byl také prezidentem přípravného výboru pro účast Rakouska na olympijských hrách 1900 v Paříži. V letech 1900–1913 byl patronem střelecké organizace v Baden-Badenu a tamtéž se výrazně angažoval při stavbě Paláce sportu. V rozmezí let 1903 až 1909 byl prezidentem Rakouského automobilového klubu. V červnu 1905 byl kooptován do Mezinárodního olympijského výboru. Během svého funkčního období se nikdy nezúčastnil zasedání MOV a byl známý jako potížista, protože pravidelně požadoval po Pierre de Coubertinovi, aby Češi byli vyloučeni v MOV, protože přece byli jen jednou provincií Rakousko-Uherska. Pohrozil odchodem z MOV, pokud nebude vyloučen člen MOV Jiří Guth-Jarkovský za České království, a protože k tomu nedošlo, tak v květnu 1909 rezignoval. Princ Alexander byl také nadšeným lovcem. V roce 1905 uspořádal s dalšími myslivci první myslivecký ples v hotelu Continental ve Vídni. Jeho výtěžek byl určen jako pomoc mysliveckým rodinám v nouzi. Nicméně čistý výtěžek byl tak překvapivý, že byl základem pro vznik Asociace zeleného kříže, což byl spolek, který vytvořil sociální síť v oblasti myslivosti a lesnictví. Alexander Solms-Braunfels byl v letech 1905–2023 prvním prezidentem této asociace. Během 1. světové války pak velel v hodnosti plukovníka dobrovolnému císařsko-královskému automobilovému sboru. Jeho jediný syn princ Karl, narozený v roce 1892 z manželství s Espérance Freiin von Erlanger, byl zabit za 1. světové války už v říjnu 1914. (LL)