*1905 – †1945
Vystudoval reálku v Turnově, po maturitě nastoupil vojenskou službu a v Československé armádě již zůstal. Absolvoval vojenskou akademii v Hranicích, po dvou letech byl poručíkem. Kvalifikaci si dále zvýšil v aplikované dělostřelecké škole v Olomouci a v pyrotechnickém kurzu v Plzni, v roce 1926 se stal nadporučíkem dělostřelectva. Po dalších čtyřech letech, v roce 1930, povýšil na kapitána. Oženil se v září 1933, následně studoval na vysoké škole válečné v Praze, během studia roku 1936 postoupil na hodnost štábního kapitána dělostřelectva. Školu absolvoval v dubnu 1938. Nadřízení jej charakterizovali jako svědomitého, pilného a zodpovědného důstojníka, kterému nechyběla iniciativa, s dobrým postřehem a logickým uvažováním. Kariéru v armádě uzavřel v hodnosti štábního kapitána generálního štábu. Stal se přednostou 4. oddělení štábu 3. divize, s níž se na podzim roku 1938 přesunul z Litoměřic do Poděbrad. V důsledku rozpuštění armády jej zemský úřad o rok později převedl do kategorie úředníka na okresním úřadě v Poděbradech. Za druhé světové války se stal vrchním komisařem tohoto úřadu, ale také spolupracovníkem odbojové skupiny Šíma-Uher 777. Opatřoval falešné doklady pro občany, kteří se jako stavební dělníci ukrývali ve firmě stavitele Františka Šímy a snažili se odejít přes hranice. Vedl také vojenské záležitosti skupiny a spolupracoval s poděbradským brigádním generálem Josefem Mrázkem. Podílel se na přípravách bojových skupin k závěrečnému bojovému vystoupení na Poděbradsku, byl však gestapem zatčen 5. března 1945, vězněn v Kartouzích a Terezíně. Dožil se konce války, ale krátce po jejím skončení zemřel na tyfus, kterým se zřejmě nakazil v Terezíně. In memoriam byl povýšen do hodnosti podplukovníka a byl mu udělen Československý válečný kříž 1939. (TZ)