*1941
Nejstarší hudební zážitek čtyřletého kluka se váže ke konci II. světové války, když bydlel s rodiči ve dvoře naproti poděbradské poště. Rudá armáda tam vyhnala vedle sídlící německou posádku a ubikaci obsadila jejich řízná vojenská hudba. Už jako malý kluk si tam s vojáky bubnoval do rytmu a hrával i na malou heligonku. Prvorozený syn dostal jméno po otci, který do Poděbrad přišel z Ratenic a živil se jako číšníka hostinský. Vyučil se u slavného hoteliéra Antonína Brandejse, kterému v Praze patřil luxusní hotel Paříž. Maminka Antonie zase byla z Odřepes a celý život pracovala jako servírka. Hudební vlohy synovi nepředali, ale prý v tom byly nějaké dědečkovy geny, protože měl hrávat někde na křídlovku. Ani mladší bratr Zdeněk se nepotkal s hudebním talentem a rozhodl se pro cestu právníka. Rodiče podporovali Josefovo hudební nadání a po základní škole ho dali na vojenskou konzervatoř do Liberce, kde vystudoval příčnou flétnu a bicí. Od roku 1958 dvacet let působil zpočátku jako flétnista a potom jako bubeník u Ústřední hudby ministerstva vnitra a Hradní stráže. Pak se stal členem orchestru Jiřího Sládka se sólistou Josefem Zímou, léta hostoval v Orchestru Karla Vlacha. V roce 1978 přešel do poděbradského Středočeského symfonického orchestru. Ve volných chvílích hrával také s big bandem vojenské hudby, s poděbradským Orchestrem Josefa Jíny, kde zpívala i Jitka Zelenková a byly i další kapely, protože měl vždycky rád jazz a taneční hudbu a nejoblíbenější byli skladatelé Glenn Miller, Erroll Garner a George Gershwin. Ale kromě toho byl nepřehlédnutelný i v místních dechovkách jako byly Poděbradka, Polabanka a Lázeňská kapela. V Praze také vystupoval dlouhá léta s taneční kapelou Alfa Klub, kde s nimi zpívali Karel Hála, Karel Štědrý, Judita Čeřovská, Pavlína Filipovská. V té době se začal také věnovat aranžím skladeb a zjistil, že ho to nejen baví, ale že to i umí. Do dnešní doby jich vytvořil kolem tří stovek. Vlastní tvorbě se moc nevěnoval, i když nedávno dodal kolínské dechovce (a také v Kolíně prošel všemi velkými orchestry) svůj Poděbradský pochod. S českou muzikou zcestoval velký kus světa, celou Evropu, ale také dálný východ a Japonsko. Měsíc třeba koncertovali na EXPO v Ósace v roce 1970. A když působil v poděbradském Středočeském symfonickém orchestru, tak pravidelně studovali operní kusy, se kterými jezdili po evropských destinacích. V roce 1992 dostal nabídku, že by mohl učit na kolínské ZUŠ Františka Kmocha. Kromě svých nástrojů (příčná flétna a bicí) byl postaven i do čela dechového orchestru školy. A z mladé kapely brzy vytvořil uznávané hudební těleso. Vyhrávají celostátní soutěže a začali také jezdit do světa. Přibylo další EXPO, tentokrát v Hannoveru. Získali absolutní vítězství na mezinárodní soutěži v Böslu mezi 38 kapelami a zlatá medaile pro dirigenta Josefa Šťastného, 1. místo na mezinárodní soutěži v Ostravě, 1. místa v celostátních soutěžích dechových orchestrů ČR a zvláštní cena pro dirigenta za celoživotní práci s mládeží. Orchestr kolínské ZUŠ absolvoval více než 100 samostatných koncertů, což svědčí o pracovitosti, obětavosti a pedagogickém mistrovství Josefa Šťastného. Nezapomenutelné jsou jeho vánoční koncerty v Kolíně, které nesly vždy název Šťastné Vánoce. Jméno Josefa Šťastného je také synonymem Kolínského Big Bandu, založeného v roce 1999 Jiřím Šafaříkem. Díky Josefu Šťastnému, který orchestr převzal v roce 2007 a vedl, až do roku 2020, kdy se z kolínského Big Bandu stala uznávaná kapela, se kterou často a rádi zpívají přední čeští zpěváci. Zkrátka hudba je pro Josefa Šťastného láskou na celý život. Ani on však nepředal své hudební geny dál. Jediná dcera Lenka sice vystudovala filmovou a televizní produkci na střední škole v Čimelicích, ale v roce 1983 s matkou emigrovaly do Německa. Tam pak na mnichovské univerzitě LMU Mnichově absolvovalas obory výtvarná výchova, dějiny umění a pedagogika. S druhou manželkou Hanou je Josef Šťastný ve vztahu už přes 50 let. Je to o toleranci a samozřejmě také o lásce a nejen k hudbě. (LL)