*1941
Nejstarší hudební zážitek čtyřletého kluka se váže ke konci II. světové války, když bydlel s rodiči ve dvoře naproti poděbradské poště. Rudá armáda tam vyhnala vedle sídlící německou posádku a ubikaci obsadila jejich řízná vojenská hudba. Už jako malý kluk si tam s vojáky bubnoval do rytmu a hrával i na malou heligonku. Prvorozený syn dostal jméno po otci, který do Poděbrad přišel z Ratenic a živil se jako číšníka hostinský. Vyučil se u slavného hoteliéra Antonína Brandejse, kterému v Praze patřil luxusní hotel Paříž. Maminka Antonie zase byla z Odřepes a celý život pracovala jako servírka. Hudební vlohy synovi nepředali, ale prý v tom byly nějaké dědečkovy geny, protože měl hrávat někde na křídlovku. Ani mladší bratr Zdeněk se nepotkal s hudebním talentem a rozhodl se pro cestu právníka. Rodiče podporovali Josefovo hudební nadání a po základní škole ho dali na vojenskou konzervatoř do Liberce, kde vystudoval příčnou flétnu a bicí. Od roku 1958 dvacet let působil zpočátku jako flétnista a potom jako bubeník u Ústřední hudby ministerstva vnitra a Hradní stráže. Pak se stal členem orchestru Jiřího Sládka se sólistou Josefem Zímou, léta hostoval v Orchestru Karla Vlacha. V roce 1978 přešel do poděbradského Středočeského symfonického orchestru. Ve volných chvílích hrával také s big bandem vojenské hudby, s poděbradským Orchestrem Josefa Jíny, kde zpívala i Jitka Zelenková a byly i další kapely, protože měl vždycky rád jazz a taneční hudbu a nejoblíbenější byli skladatelé Glenn Miller, Erroll Garner a George Gershwin. Ale kromě toho byl nepřehlédnutelný i v místních dechovkách jako byly Poděbradka, Polabanka a Lázeňská kapela. V Praze také vystupoval dlouhá léta s taneční kapelou Alfa Klub, kde s nimi zpívali Karel Hála, Karel Štědrý, Judita Čeřovská, Pavlína Filipovská. V té době se začal také věnovat aranžím skladeb a zjistil, že ho to nejen baví, ale že to i umí. Do dnešní doby jich vytvořil kolem tří stovek. Vlastní tvorbě se moc nevěnoval, i když nedávno dodal kolínské dechovce (a také v Kolíně prošel všemi velkými orchestry) svůj Poděbradský pochod. S českou muzikou zcestoval velký kus světa, celou Evropu, ale také dálný východ a Japonsko. Měsíc třeba koncertovali na EXPO v Ósace v roce 1970. A když působil v poděbradském Středočeském symfonickém orchestru, tak pravidelně studovali operní kusy, se kterými jezdili po evropských destinacích. V roce 1992 dostal nabídku, že by mohl učit na kolínské ZUŠ Františka Kmocha. Kromě svých nástrojů (příčná flétna a bicí) byl postaven i do čela dechového orchestru školy. A z mladé kapely brzy vytvořil uznávané hudební těleso. Vyhrávají celostátní soutěže a začali také jezdit do světa. Přibylo další EXPO, tentokrát v Hannoveru. Získali absolutní vítězství na mezinárodní soutěži v Böslu mezi 38 kapelami a zlatá medaile pro dirigenta Josefa Šťastného, 1. místo na mezinárodní soutěži v Ostravě, 1. místa v celostátních soutěžích dechových orchestrů ČR a zvláštní cena pro dirigenta za celoživotní práci s mládeží. Orchestr kolínské ZUŠ absolvoval více než 100 samostatných koncertů, což svědčí o pracovitosti, obětavosti a pedagogickém mistrovství Josefa Šťastného. Nezapomenutelné jsou jeho vánoční koncerty v Kolíně, které nesly vždy název Šťastné Vánoce. Jméno Josefa Šťastného je také synonymem Kolínského Big Bandu, založeného v roce 1999 Jiřím Šafaříkem. Díky Josefu Šťastnému, který orchestr převzal v roce 2007 a vedl, až do roku 2020, kdy se z kolínského Big Bandu stala uznávaná kapela, se kterou často a rádi zpívají přední čeští zpěváci. Zkrátka hudba je pro Josefa Šťastného láskou na celý život. Ani on však nepředal své hudební geny dál. Jediná dcera Lenka sice vystudovala produkci na filmové fakultě, ale v roce 1983 s matkou emigrovaly do Německa. S druhou manželkou Hanou, je Josef Šťastný ve vztahu už přes 50 let. Je to o toleranci a samozřejmě také o lásce a nejen k hudbě. (LL)