*1863 – †1930
Poděbrady byly od roku 1839 v držení barona Jiřího Siny, Po jeho smrti nejen toto panství přešlo na syna Šimona. Po vzoru otce sice obrovský pozemkový majetek po celé monarchii obhospodařoval z Vídně, ale v klíčových místech musel mít své zástupce. V Poděbradech takovým byl Dionis Štípek, správce rozsáhlého poděbradského panství se sídlem na zdejším zámku. Bohužel, zatím není známo, odkud a kdy přišel do Poděbrad, ani jak se uzavřel jeho život. Víme, že manželkou mu byla dcera Sebastiana (Ištvána) Szabadfyho, což byl správce panství jednoho z největších uherských magnátů knížat z Batthyany. Navzdory českým kořenům se v rodině mluvilo německy. Dosavadní známé prameny uvádějí, že Štípkovým se v Poděbradech narodily dvě děti, které se dožily dospělého věku. Prvorozená byla dcera Sophie Carolina. Tři roky nato se jim na zámku narodil syn Theodor (1863–1930), který to dotáhl až ke generálské hodnosti v rakousko-uherské armádě. Ani u jednoho z potomků zatím nic netušíme o jejich dětství. V případě Theodora je známo, že vystudoval technickou školu, získal titul inženýra a následně se vydal cestou vojenské kariéry. První záznam objevuje Theodora Stipka v roce 1905 jako podplukovníka, člena ženijního štábu císařsko-královské armády a ředitele strojírenské továrny v Brixenu. V roce 1907 byl převelen jako zástupce velitele k pěšímu pluku v rumunské Sibini v Sedmihradsku. V roce 1909 byl povýšen na plukovníka a pověřen velením pěšího pluku Car Alexandr I. v Prešpurku (Bratislavě). V květnu 1914 byl povýšen do první generálské hodnosti a přeložen do Bolzana jako velitel 15. pěší brigády, která spadala pod 8. rakousko-uherskou divizi. Krátce před koncem 1. světové války byl v září 1918 jmenován do hodnosti polního maršála a ještě před koncem dunajské monarchie byl císařem Karlem I. povýšen do šlechtického stavu, takže se začal psát Theodor von Stipek. Po válce byl penzionován a zbytek života dožil v německy mluvící části Rumunského království v Brašově v Sedmihradsku. (LL)