*1868 – †1933
Poděbradský evangelický farář František Šustr se narodil v Bechlíně u Roudnice, na Podřipsku. Jeho otec byl českým vlastencem a písmákem, a tak nebylo divu, že i jeho syn toužil po vzdělání. Rozhodl se pro teologii. Studoval v Praze, ve Vídni, v Halle, Ženevě a nakonec v Edinburghu. Plynně ovládal několik cizích jazyků. Po návratu domů působil nejprve jako vikář ve Velimi a roku 1889 se stal farářem nově založeného evangelického sboru v Opolanech. Jeho dílem je zdejší unikátní evangelický hřbitov, který svou jednotnou úpravou – vyjadřující myšlenku rovnosti všech lidí po smrti – připomíná známé pohřební místo Jednoty bratrské v lužicko-německém Herrnhutu. Roku 1910 byl František Šustr povolán jako farář do Poděbrad. Nastoupil po zesnulém Aloisi L. Jelenovi a působil tady celá dvě desetiletí. Podobně jako jeho předchůdce patřil k nejvzdělanějším duchovním tehdejší evangelické církve. Dobu jeho poděbradského působení lze nazvat požehnanou. Horlivě se staral o svůj milovaný sbor a přece ještě nalezl čas k přerozmanité práci kulturní, literární i politické. Napsal dosud nejužívanější „Katechismus pro českobratrské evang. dítky a konfirmandy“, přeložil z francouzštiny vysvětlivky spisu „Čtyři evangelia a Skutkové svatých apoštolů“, uveřejnil přemnohé eseje, stati a články týkající se zájmů církve českobratrské. Kromě kazatelské a literární činnosti se věnoval politické a kulturní práci. Byl členem Agrárnické strany, pracoval v Okresním školním výboru a angažoval se také v oblasti československo-dánských vztahů (roku 1926 byl zvolen předsedou Československo-dánské společnosti; získal vysoký dánský řád Dannebrog). František Šubrt stál v čele poděbradského evangelického sboru v době největšího rozkvětu lázeňského města, navštěvovaného mnoha domácími i zahraničními hosty. Poděbradská evangelická fara jim nabízela kvalitní duchovní zázemí, kterého často a rádi využívali. Osobně byl vlídný, hotový posloužit každému, komu mohl. Poděbradský sbor vedl k dalšímu vývoji a podařilo se mu za doby jeho působení vtisknout mu pečeť pevného společenství, jehož členové pochopili, co je smyslem církve. Sbor vnitřně utvrdil, semkl, aby obstál v budoucnu v nelehkých zkouškách nejen v rámci protestantské církve. V lednu 1931 odešel na odpočinek, ale už v létě roku 1933 byl stižen záchvatem mrtvice a zemřel. Pohřben je v Libici nad Cidlinou. (JŠ)