*1942 a *1943
Vždy je spojovala a stále naplňuje láska k dětem, hudba a výtvarné umění. Manželé Švejdovi tvoří pevný pár od roku 1986, kdy je svedla dohromady zahraniční cesta. Za odměnu od školského úřadu odletěli do tehdejšího SSSR na dovolenou. Bylo to 14 dní po výbuchu Černobylu. Jsou názorným příkladem, že životního partnera lze potkat i daleko od vlasti a za všech možných okolností. Svůj vztah završili sňatkem už v roce 1987. Setkání bylo osudové, ale než se ti dva potkali, oba měli rodiny a své životy každý někde jinde. Paní Marie v té době žila v Poděbradech a s prvním manželem vychovávala v rodinném domě dvě děti. Pan Josef, který se narodil v Mladé Boleslavi, měl svůj život ve Stratově, kde v té době se již také věnoval pedagogické činnosti. Když se paní Marie narodila, její rodina žila v Praze na Vinohradech a jako malá zažila bombardování Prahy americkým letectvem, které rodina jen zázrakem přestála bez úhony. Po válce odešli rodiče do pohraničí na Sokolovsko, kde chodila spolu s bratrem Stanislavem do školy. V Chebu následně vystudovala pedagogickou školu, protože už od dětství milovala výtvarnou výchovu a táhlo ji to k dětem. Od mala stále něco tvořila, malovala, vyráběla a motivovala k tomu i ostatní. Přestože žili v pohraničí, její maminka s ní a s bratrem alespoň na 14 dní rok co rok jezdila do Poděbrad, ke kterým měla velmi vřelý vztah. Pocházela totiž z rodiny Jana Drábka, u které po smrti své maminky od raného dětství vyrůstala. Rodina měla v Libici továrnu na vozy. Mezi místními byla rodina velice oblíbená a především k dědečkovi, tehdejšímu okresnímu hejtmanovi, chovali lidé velkou úctu. Přestože cítila vazbu na Poděbrady, část dospělého života prožila na Sokolovsku, kde po studiu nastoupila do mateřské školy, a mohla tak uplatnit tvořivý talent i příkladný vztah k dětem. Dokonce pro důl Pohraniční stráže Svatava i jednu mateřskou školu zakládala a pak v ní působila jako ředitelka. I přes náročnost profese se navíc stala metodičkou výtvarné výchovy, které se naplno věnovala. Účastnila se výběrových seminářů výtvarné výchovy a studovala dětský výtvarný projev podle profesora Jaromíra Uždila. Později se vdala za svého prvního muže, který pocházel z Poděbrad a byl na Sokolovsku na vojně. Měli spolu dvě děti, Jitku a Libora. V roce 1972 se přestěhovali do Poděbrad. Díky skvělému posudku ze Sokolova hned dostala nabídku na ředitelské místo v MŠ v dnešní Proftově ulici, kterou kdysi jako dítě navštěvovala maminka paní Švejdové. Tady pak působila až do roku 1989. Hodně se věnovala výtvarné výchově předškolních dětí a tvořila s kolegyní Karin Součkovou, která měla na starost hudební výchovu, dokonalou pedagogickou dvojici. Později ještě učila na několika mateřských školách v Poděbradech. Protože si v oboru vytvořila velmi dobré jméno, ještě před odchodem do důchodu otevřela v rodinném domě na Žižkově roku 1998 výtvarný atelier Pastelka, který funguje dodnes. Zatímco Josef Švejda vyrůstal v Radimovicích, rodiče zpočátku pracovali u knížecí rodiny Rohanů v nedalekém Sychrově. Od raného dětství ho to táhlo k hudbě. Začal na housle, potom na trubku i na basu. Po základní škole se dostal na Vojenskou hudební školu Víta Nejedlého, tam vystudoval tubu a kontrabas, později přibylo i dirigování. Po absolutoriu dostal umístěnku k dechové hudbě 13.tankové divize do Milovic, kde hrála řada výborných muzikantů. Na vojně působil 5 let, pak v roce 1964 odešel do civilu. Mezitím se oženil, měl dvě dcery Evu a Danu a usadil se ve Stratově, kde žil 24 let. Po doplnění vzdělání, pracoval jako vychovatel se zaměřením na kulturu v železničním učilišti v Nymburce. Tam také stál u vzniku mládežnického dechového a tanečního orchestru a sboru, se kterým úspěšně reprezentovali na soutěžích a koncertech. Po čase začal na LŠU Lysá nad Labem, učit hru na žesťové nástroje. Na škole také skládal hudbu a podle potřeby aranžoval a upravoval skladby. Posledních 7 let před důchodem se stal ředitelem ZUŠ Lysá a po odchodu do důchodu v roce 2004 založili spolu s novou paní ředitelkou malý symfonický dětský orchestr. Tam učil ještě až do roku 2014 dechové nástroje, kontrabas, bicí. Pak odešel do důchodu. Tím se uzavřela jeho pětatřicetiletá dráha muzikanta a pedagoga. Vedle dlouholeté pedagogické práce byl navíc od založení profesionálního symfonického orchestru v Poděbradech v roce 1961 jeho aktivním členem až do zániku orchestru. Zvládal také taneční hudbu ve vyhlášeném orchestru Bogana Sedlatého v Nymburce a v orchestru Rytmus v Lysé. Stejně tak hrál i v Hasičské dechové hudba v Lysé nad Labem, se kterou se pravidelně účastnili mnoha soutěží a několikrát vystupovali na festivalu Kmochův Kolín. Když se přestěhoval ze Stratova do Poděbrad, kolem roku 1990 sestavil s Josefem Šťastným Lázeňskou kapelu. Jednou se na koncertu objevili v hledišti muzikanti z Holandska, kapelu pozvali k nim na hudební festival do města Kampen, kde vyhráli první cenu. Josef Švejda také hrál v kapele Polabanka, byl uměleckým vedoucím kapely Poděbradka a dosud pravidelně chodí hrát do domova seniorů Luxor, kde s kolegy měli v roce 2025 věkový průměr 83 let a chtěli by usilovat o zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Paní Marie Švejdová stále vede Pastelku a předává své znalosti i těm nejmenším. Neustále se vzdělává v technikách z oboru, je v častém kontaktu s ateliéry v Praze a zúčastňuje se odborných kurzů. Chodí také tančit country tance a cvičit. Manželé obdrželi několik ocenění. Marie Švejdová v roce 2018 získala Jubilejní městskou cenu u příležitosti 100. výročí založení Československa, o níž v anketě rozhodovali sami obyvatelé. V roce 2024 pak obdržela Křišťálový štít města Poděbrady a v Lysé na výstavě Šikovné ruce našich seniorů obdržela Pamětní list za obrazy svých předků vytvořené technikou suchý štětec. Josef Švejda převzal medaili Zasloužilý občan města Stratov. Stále společensky aktivní manželé Švejdovi se radují ze 13 vnoučat a z 9 pravnoučat. (JiBe)