*1858 – †1910
Rodina Tauců měla svůj původ v německo-jazyčném Kladsku, které opustila po sedmileté válce, údajně kvůli své katolické víře a věrnosti císařovně, a spolu s dalšími emigranty se usadila na poděbradském komorním panství. Jeden z potomků těchto německých přistěhovalců, Antonín Tauc, působil na přelomu 19. a 20. století v Poděbradech zprvu jako mistr tesařský a později i stavitel. Do města se přistěhoval se svou ženou Julií (1861–1924) a syny Bohuslavem a Otakarem. Podílel se mimo jiné na novogotické přestavbě katolického kostela (krov a věž) nebo realizaci secesních vil v ulici Studentská a Pionýrů (např. rohová vila čp. 183 s věžičkou). Mnoho stavěl i na poděbradském venkově a o jeho uvědomělé mysli svědčí to, že na případné archeologické nálezy pravidelně upozorňoval Jana Hellicha, s jehož rodinou ho pojilo i osobní přátelství. V muzejním archivu se dochovala zpráva, že při stavbě domu ve Vlkově pod Oškobrhem zachránil bronzové ozdoby z keltských hrobů. V sociálně bouřlivém roce 1897 byl Antonín Tauc zvolen poděbradským radním, shodou okolností spolu s dalšími dvěma staviteli – Františkem Proftem a Josefem Fialou. Tato kombinace však mezi nimi vedla k profesním neshodám, jež roku 1900 pod vlivem alkoholu vyústily v urážku na cti, drobný skandál a málem vedly i k odstoupení tehdejšího starosty Vojtěcha Hlaváče. Situaci nakonec na domluvu Jana Hellicha uklidnila až společná rezignace všech tří stavitelů na funkce radních. Během svého působení v městské radě se Antonín stal jedním ze zakladatelů městské spořitelny a členem jejího prvního ředitelství (1899). Antonín Tauc zemřel náhle a tehdejší místní týdeník Nezávislost z 29. ledna 1910 poté přinesl zprávu o nevědomé předtuše smrti: „V neděli, dne 16 tohoto měsíce dopoledne sešli jsme se s nebožtíkem panem Taucem ve vinárně Malinově v Poděbradech. Bez vyzvání vyprávěl nám stručně celou historii svého života, v níž o momentech plných trudu a lidské neupřímnosti zvláště se rozhovořil. Zmínil se o stavebním ruchu v Poděbradech, o zesnulém staviteli Proftovi, o architektu panu Chaurovi, o staviteli panu Kneřovi, i o bývalých sporech těchto posléz jmenovaných, jichž jako svědek se súčastnil. Upřímně a otevřeně vyznal se nám ze všeho, čímž srdci svému ulehčiti za vhodno pokládal. Když pak se v poledne s námi loučil, proti zvyku svému každému ruky podal a potřásl zvláště. Za 8 hodin po té rozloučil se navždy též s rodinou svou.“ Dodejme, že Malinova vinárna bývala na náměstí, architekt Edmund Chaura (1856–1913) navrhl secesní budovu okresního úřadu (dnes radnice) a podílel se na realizaci chlapecké školy (dnes gymnázium), stavitel František Proft (1853–1905) postavil mnoho domů i vil v Poděbradech a také novorománské kostely ve Vrbici a Opočnici, a konečně stavitel Josef Kneř působil v Poděbradech od roku 1902 a stavební firmu předal svému synovi, známému staviteli mnoha prvorepublikových vil. Mladší ze synů Antonína Tauce, Otakar (1887–1967), se stal stavebním inženýrem a působil v Praze ve firmě Václava Nekvasila, největší stavební firmě v meziválečném Československu. (TK)