*1919 – †1994
Rodák ze Znojma od mládí miloval sport a už jako dorostenec patřil k oporám družstev tamního Sokola. Ke sportu ho přivedl oblíbený profesor Ferdinand Jahoda, který byl jeho učitelem na znojemském gymnáziu. Družstvo studentů, jehož byl Rudolf Tesař členem, vyhrálo celostátní atletickou soutěž při desátém všesokolském sletu v roce 1938 v Praze. To byl první slet na Strahově, který se natáčel na barevný film. V páteřní skladbě Přísaha republice na Masarykově stadionu cvičilo naráz 30 tisíc sokolů včetně Rudolfa Tesaře. Ohromné zážitky všem účastníkům také přinesl déle, než čtyři hodiny trvají manifestační průvod Prahou. To všechno mělo významný vliv na další sportovní i občanskou orientaci mladého Rudolfa. V témže roce se dal zapsat na obor německý jazyk – tělesná výchova na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Ale po třech semestrech němečtí okupanti vysoké školy zavřeli a Rudolf Tesař se začal živit jako pomocný dělník u správy silnic a později na dráze v Ivančicích. Celá rodina musela opustit Znojmo, které zabrali Němci. V prosinci roku 1941 byl Rudolf přijatý jako úředník na II. fakultní kliniku v Praze. Tam přečkal válku a až teprve po osvobození v roce 1945 mohl řádně dokončit započatá vysokoškolská studia. Promoval v roce 1947 na pražské Univerzitě Karlově a vedle tělesné výchovy si tentokrát jako druhou aprobaci vybral zeměpis. A řízením osudu dostal nabídku, o které se mu možná ani nesnilo, a to na novou Kolej krále Jiřího v Poděbradech. Zakladatelé školy hledali učitele mezi čerstvými absolventy pedagogické fakulty, protože chtěli poskládat sbor na jedné straně ze zkušených kantorů, aby mohli být inspirací právě pro nastupující učitelskou generaci, která nebyla zatížená nejrůznějšími válečnými kompromisy. Na škole vydržel až do důchodu v roce 1991. Všichni, kdo touto svým způsobem výjimečnou školou prošli, dobře znali spravedlivého kantora se vždy atleticky vzpřímenou, nepřehlédnutelnou postavu, s korektním chováním a s osobitým anglickým humorem. Byl oblíbenou a respektovanou osobností profesorského sboru a měl i přirozenou autoritu mezi studenty, ať už při zeměpisu, němčině a zejména pak při tělocviku, kdy i ve vyšším věku mu nebylo na obtíž, aby některé, zejména gymnastické prvky, sám předváděl. Dlouhá léta se s ním táhla přezdívka Fógl, vztahovala se zřejmě k jeho němčinářské aprobaci, ale původ znal asi jen málokdo. Měl mnoho zájmů. Zajímala ho historie, zejména dějiny posledních dvou světových válek, literatura a samozřejmě ani v Poděbradech nezanevřel na bratry sokoly. Ovšem, jen co přišel v roce 1947, byl Sokol zakázán. A tak se jméno Rudolfa Tesaře ve spojení s poděbradskou sokolskou jednotou objevilo až v roce 1968, ale bylo to jen krátce, protože až do roku 1989 Sokol přežíval v rámci sjednocené tělovýchovy. A tak heslo „tužme se“ naplňoval jako cvičitel gymnastického odboru s řadou dalších tělocvikářů téměř ilegálně. Od roku 1968 až do ledna 1975 byl předsedou Přípravného výboru Sokola, ale během bující normalizace nakonec se nedobrovolně stal součástí systému v oddílu Základní a rekreační tělesné výchovy (ZRTV). Společně s bratry sokoly M. Hruškou a J. Častalovským byl cvičitelem mužů. Tesařovi bydleli ve vilce nedaleko gymnázia v dnešní Palachově ulici a spousta informovaných (nejen) studentů se chodila k jeho domu spiklenecky přesvědčit, že kousek od okna do ulice za závěsem mírně provokativně vykukovala busta prezidenta T. G. Masaryka. Byl vlastenec, Masarykovec a otevřeně se ke svému přesvědčení vždy hlásil. Po listopadu 1989 Rudolf Tesař nevynechal jedinou schůzi, jedinou akci Sokola, měl nesmírnou radost, že sportovní hnutí, kterého na počátku života nasměrovalo k celoživotnímu pohybu, se opět stává přirozenou součástí svobodné republiky. Počáteční výborové schůze se zprvu konaly v bytech členů výboru a na třetí schůzi 14. února 1990 byl v bytě rodiny Kovalčíkových Rudolf Tesař zvolen starostou poděbradské sokolské jednoty. V těch horečných dnech všichni chtěli nejen pro Sokol to nejlepší a v překotnosti doby se vršily zbytečné chyby, které malicherně rozdělovaly přátele. Na čtvrté výborové schůzi 26. března, která se rovněž konala u Kovalčíkových, byl Rudolf Tesař obviněn Evou Kovalčíkovou, že zanedbal jako starosta administrativu a dosud nezaregistroval přípravný výbor poděbradského Sokola na ONV v Nymburce a ani na sokolském ústředí v Praze. Jeho umíněná povaha moravského furianta se projevila zkratkovitou reakcí, že okamžitě rezignoval na funkci starosty a definitivně pro něj skončily jakékoliv sokolské aktivity. Následující rok odešel z poděbradského gymnázia do penze a víceméně se uzavřel do sebe a okruhu nejbližší rodiny Teprve s jeho definitivním odchodem sokolové pochopili, o jak vzácného a těžko nahraditelného srdcaře přišli. (LF)