TOMKOVÁ HANA

800 poděbradských příběhů

*1949

Kreslila a malovala každou volnou chvíli, ale nechtěla být malířkou. Chtěla dělat design jako užité umění, což se jí v životě podařilo, a navíc svůj um a nadšení předala generacím dětí, mezi něž patří známé osobnosti nejen Poděbrad, jako je výtvarnice Lucie Seifertová, sochař a restaurátor Daniel Tallavera nebo režisérka Alice Nellis (Rychetníková). V roce 2025 stále vede výtvarný kroužek v DDM Symfonie Poděbrady. Hana Tomková, Lounková, je osobně spojena s Poděbrady již od prvního nádechu, neboť přišla na svět v bytě jednoho z místních žižkovských domů za asistence v té době známé porodní báby paní Křivské. Otec Hany, Josef Lounek pocházel z nedalekých Úmyslovic a matka Marie Přesličková z Horní Cerekve u Pelhřimova. Ještě malý, se Josef stěhoval z Úmyslovic do Pátku, kde se vyučil kovářskému a černému řemeslu u Jelínků. Později se s matkou přestěhovali do Poděbrad kde Josefova matka Anežka pracovala v plnírně poděbradky. Josef poté získal práci v Nymburce u firmy Stavební stroje Hrachovina a následně v pražské ČKD. Odtud byl vyslán do Mezimostí. Tady se seznámil se svou budoucí ženou Marií Přesličkovou, která tam byla totálně nasazena ve válečné výrobě. Po válce si Josef Marii odvedl do Poděbrad a vzali se. Josef si založil kovářskou a opravářskou dílnu v Mírové ulici u Říhů. Narodily se jim 3 děti: Josef, Petr a Hana jako nejmladší. Po roce 1948 Josef o dílnu přišel a pracoval u Komunálních služeb Poděbrady a později v STS Okřínek. Po roce 1989 se znovu ke své živnosti vrátil. Maminka byla pánská krejčová v domácnosti a Hana se od ní lecčemu přiučila, takže později dokázala sama oblékat i své dcery. Již na Základní škole Zdeňka Nejedlého nešlo přehlédnout, že si Hana neustále kreslí. Vzorná a mezi učiteli oblíbená žákyně nejprve malovala spolužákům do památníků, podílela se na výzdobě školy a navštěvovala výtvarný kroužek paní učitelky Kučerové. Protože ji víc, než samotná malba, lákalo užité umění a design v průmyslu, zvolila studium na Střední umělecko-průmyslové škole v Praze 3, obor aranžérství a výstavnictví. V oboru propagační výtvarnictví se Hana naučila psaní různého písma, tvorbu plakátů, práce pro divadla, šití paruk a další dovednosti, které následně využila v práci pro město Poděbrady, místní kulturní středisko a poděbradský divadelní spolek ve hrách režiséra Jana Pavlíčka. Se svým celoživotním partnerem Miroslavem se seznámila ve vlaku v posledním ročníku školy a má s ním dvě dcery Kateřinu a Markétu, které obě vystudovaly restaurování knih a papíru a jdou ve výtvarných i pedagogických stopách své matky. Hanin partner pochází z Hradce Králové a v Poděbradech studoval elektrotechnickou fakultu ČVUT. Je milovníkem a sběratelem umění a po roce 1989 působil jako první porevoluční starosta města Poděbrady. Koncem 70. let se Hana vrátila do pracovního života v Kulturním společenském středisku Poděbrady, kde byl ředitelem Miroslav Hraběta. Připravovala celé výstavy včetně plakátů a instalací podle libret připravených například doktorkou Janou Hrabětovou, především v Polabském muzeu a v sále městské knihovny. Na jednu z prvních vánočních výstav zhotovila model Jiřího náměstí z perníku. Přes výstavní činnost poznala nejen místní osobnosti, jako glyptika Ladislava Havlase, spisovatele Bohumila Říhu, probošta Františka Lukeše, či při přípravě Libereckých výstavních trhů akademického malíře Eduarda Pištěka, ale i režiséry Antonína Moskalyka a Miloše Formana. Dějiny umění Hanu učil známý historik umění Dr. František Dvořák. Svůj obor uplatnila i pro řadu dalších místních organizací a firem, například Sklárny Bohemia, Středočeský symfonický orchestr, Městskou knihovnu Poděbrady, PVT Poděbrady, Galerii Ludvíka Kuby, Divadlo, Lázně Poděbrady, Skanzen Přerov nad Labem, Městské muzeum Nymburk a další. Spolupracovala také s Městským úřadem Poděbrady, pro který navrhla státní znak do obřadní síně a několik pamětních desek na domy některých významných osobností. Pracovala na výzdobě prostor při různých akcích pro KS Milovice, STS Okřínek, Středočeské kulturní středisko Praha. S některými kulturními organizacemi spolupracuje dodnes. K pedagogické práci byla vyzvána, když už vychovávala své dvě dcery. Spolu s Milanem Exnerem vedla výtvarný obor v poděbradské Lidové škole umění. Její pedagogická práce byla mnohokrát odměněna úspěchy jejích žáků, mezi které mimo jiné patří autorka loga Města Poděbrady Radka Folprechtová, architektka Eliška Ptáčková, architekt Petr Dubecký, architekt Petr Němec, architekt Tadeáš Klaban, grafik Štěpán Malovec, sochař David Exner, grafik Štěpán Vlasák, výtvarnice Jolana Franková, výtvarnice Kateřina Krebsová, kostýmní výtvarník Roman Šolc a další. Hana Tomková dodnes vyučuje na Gymnáziu Jiřího z Poděbrad a vede keramický kroužek v DDM Poděbrady. Do června 2018 vedla výtvarný obor v ZUŠ Poděbrady. V poděbradské ZUŠ je dlouholetou aktivní členkou ženského pěveckého sboru Mamáter. Koníčkem je paní Haně zahrádka, rodina a jízda na kole. Svou pedagogickou činností je zárukou vysoké kvality výuky výtvarných předmětů. Výtvarné dovednosti předávala tisícům malých Poděbraďáků. V roce 2019 převzala ocenění Čestnou medailí od města Poděbrady. V roce 2024 oslavila 75. narozeniny, 55 let jako poděbradská výtvarnice a 45 let pedagogické práce. Dvě ze tří vnoučat studují výtvarné obory. (OV, HJ)