*1959
Narodila se v Žatci rodičům lékařům Věře a Zdeňkovi. Rodina matky pocházela z Tatobit u Rovenska pod Troskami, ale v roce 1889 se přestěhovala na Volyň, oblast dnešní severozápadní Ukrajiny. Maminka Věra Drozdová (*1934), se narodila v Kvasilově. Do Žatce se její rodina (babička Jany Věra, dědeček Vladimír, který bojoval ve Svobodově armádě, a teta Irena) přestěhovala z Volyně v roce 1945. Otec Zdeněk Šebek (1931–2018) pocházel z Prahy, jeho otec byl oční optik. V roce 1968 otec získal místo internisty polikliniky v Poděbradech, proto se sem rodina přestěhovala ze Žatce. Matka byla dětskou lékařkou a od roku 1978 pracovala v Dětské léčebně v Poděbradech. Byla i 8 let členkou zastupitelstva Poděbrad za ODS, jedno volební období zastávala funkci místostarostky. V Poděbradech začala Jana chodit do základní školy od 4. třídy a pokračovala pak na gymnázium. Měla štěstí na výborné učitele, kteří ji nasměrovali k pozdější profesi. Gymnázium absolvovala roku 1978 a nastoupila na Pediatrickou fakultu UK v Praze. Tu absolvovala s červeným diplomem roku 1984, a protože se jí nepodařilo sehnat místo na pediatrii, přijala nabídku docentky Horákové a nastoupila na studijní pobyt na Dermatovenerologické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Po návratu z mateřské dovolené se klinika přestěhovala do Nemocnice Na Bulovce, kde Jana pokračovala v odborné přípravě. V roce 1994 se stala docentkou a deset let nato profesorkou oboru dermatovenerologie. Těsně po Sametové revoluci získala Jana stipendium Nadace Terezy Schwarzenbergové k dlouhodobé stáži na kožní klinice ve Vídni. Díky osobnosti přednosty této kliniky profesora Wolffa si obor dermatologie zamilovala. Po návratu na Bulovku se jí nikdo ani nezeptal, jak specializovaná klinika ve Vídni funguje. Projevila se typicky česká závist, se kterou Jana bojovala během své celé odborné dráhy. Roku 1994 absolvovala stáž v Institutu dermatohistopatologie profesora Ackermana, který vynikal inovativním a mnohdy kontroverzním přístupem v mikroskopické diagnostice kožních nemocí. To ovlivnilo její další směřování. Hlavními odbornými tématy, kterým se věnovala, byly nejprve kožní projevy lymeské boreliózy, dále kožní nádory, vitiligo, lupénka a ekzém, biologická léčba a vzácné kožní nemoci. S týmy spolupracovníků se jí podařilo publikovat některá prioritní pozorování (první průkaz borelií v ultrastruktuře v kůži, zavedení metody fotoferézy do léčby mycosis fungoides, první pozorování kožních nádorů u pacientů po transplantaci srdce v ČR nebo dvou pohlavně přenášených onemocnění v ČR). Roku 1995 se Jana v 36 letech stala přednostkou Dermatovenerologické kliniky 2. LF UK ve Fakultní nemocnici Na Bulovce. Převzala kliniku jako nejmladší přednosta v České republice, kterého však ostatní kolegové kvůli věku ignorovali. Proto se domluvila s děkanem 2. LF UK profesorem Kouteckým a začala pořádat každoroční dermatologické kongresy, neboť od roku 1989 se žádné odborné akce pravidelně nekonaly. Již na první ročník přijel bez pozvání tehdejší předseda International Society of Dermatology (ISD), MUDr. Jacobson z Texasu. Zřejmě chtěl opět navštívit Prahu, proto o dva roky později přivezl na stejnou konferenci asi 50 kolegů z celého světa. Jedním z nich byl profesor Katsambas z Atén, který Janě nabídl možnost uspořádat v roce 2002 evropský dermatologický kongres. Tato nabídka změnila Janě celou kariéru. Stala se první prezidentkou kongresu Evropské akademie dermatovenerologie (EADV) z bývalého východního bloku. Kongres se konal 6 týdnů po záplavách v Praze v říjnu 2002 a navštívilo jej více než 6000 kolegů ze světa, přičemž předpoklad byl poloviční. Jana se stala členkou výkonného výboru EADV, později i první prezidentkou – ženou v historii této největší odborné společnosti v Evropě v letech 2012–2014. Pořádání kongresů národních i mezinárodních se jí stalo téměř posedlostí – byla prezidentkou světového kongresu ISD v roce 2009 v Praze, kongresů v St. Moritz, organizátorkou prvních mezinárodních kongresů v Durbanu, v Pekingu, Petrohradě. Během 26 let ve funkci přednostky kliniky se věnovala výchově mediků 2. LF UK ve dvou fakultních nemocnicích. Klinika byla totiž celá přestěhována z Bulovky do Motola, kde sídlila v letech 1998–2003, aby se poté opět vrátila na Bulovku. To znamenalo neustálé vylepšování prostor kliniky, které bylo také umožněno právě organizací národních kongresů. Zisky z kongresů Jana vždy cele investovala do vybavení kliniky Nemocnice Na Bulovce, aby bylo srovnatelné s mezinárodními pracovišti. Nicméně v roce 2021, kdy si otevřela novou privátní kliniku (tentokrát již třetí), jí ředitel této nemocnice zakázal souběh praxí, a proto dala okamžitou výpověď. Mezi další odborné počiny patří otevření dermatologické ambulance pro pacienty po transplantacích v pražském IKEM v roce 2012, kde působí dodnes. Přednáší na mezinárodních kongresech, pořádá kurzy a konference pro české kolegy. Vedle bohaté publikační činnosti (je stále nejvíce publikujícím a citovaným českým dermatologem) napsala řadu skript a knih, mezi které patří rozsáhlá monografie Vitiligo z roku 2003 vydaná v USA s profesorem Lottim a před 5 lety největší současná česká dvoudílná učebnice Klinická dermatovenerologie o 1736 stranách, které byla udělena Cena Josefa Hlávky za nejlepší publikaci v medicíně v roce 2019. Jana vykonávala mnoho funkcí v mezinárodních a národních odborných společnostech a institucích, byla proděkankou 2. LF UK pro klinické obory, neúspěšně také kandidovala na funkci prezidenta České lékařské komory v roce 2010. Od roku 2001 byla po dvacet let koordinátorkou Evropského dne melanomu v ČR. Založila Českou akademii dermatovenerologie, jejíž je předsedkyní. Od roku 2011 vydává časopis. Česká dermatovenerologie. Byla hostujícím profesorem na Univerzitě v Pize a čestným profesorem v Shenyangu. Za svou profesní dráhu obdržela 17 čestných členství mezinárodních společností, cenu Univerzity ve Vratislavi, byla jednou osobou z „Čech roku“ a v posledních dvou letech i jedním z 50 nejlepších lékařů Česka podle časopisu Forbes. Vloni jí bylo uděleno členství v American Dermatology Association, nejstarší dermatologické společnosti na světě založené roku 1876. V roce 2021 založila soukromou kliniku „Dermatologie Prof. Hercogové“ v Praze 8, kde pracuje na 30 zaměstnanců. Klinika se věnuje celému spektru kožních nemocí, včetně onkodermatologie, dětské dermatologie, dermatochirurgie, lymfologie a je centrem pro biologickou léčbu. Klinika má v péči téměř 17 tisíc pacientů. Jana má dvě děti, Tomáše (*1985), který je fotograf (děti Max a Thea) a Simonu (*1990), která vystudovala pedagogiku a je nyní na rodičovské dovolené (děti Adéla a Sofie). První manžel Miloslav je inženýr, narozený v Nymburce. Druhým je Pavel, narozený v Praze, který působil mnoho let v zahraničí jako volejbalový trenér a má i belgické občanství. Od roku 2018, po 40 letech, se Jana přestěhovala zpět z Prahy do okolí Poděbrad, žije s manželem v Nových Zámkách u Křince. Pozemek, na kterém postavili dům, patřil profesoru Čihulovi, jejímu učiteli biologie na gymnáziu. Sousedkou je její sestra Irena Králová (*1963). (LL)